7 C 403/2022-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 029,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 029,66 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem U Krčské vodárny [číslo], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 10. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), a to prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 729,66 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 19. 11. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému dne 21. 10. 2020 zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil ani z části. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 300 Kč a na dlužném poplatku částku 6 729,66 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 20. 1. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ani přes výzvu žalobkyně na celkovou dlužnou částku ničeho neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy prostřednictvím lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě této lustrace dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 22. 11. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 10. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 729,66 Kč (před slevou – pokud nebude úvěr řádně splácet), celkem tedy částku 13 229,88 Kč v jedné splátce, a to do 19. 11. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 21. 10. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, historií transakcí a mimořádným výpisem z účtu žalovaného [číslo] vedeného u [právnická osoba]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2022, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky, která k datu postoupení činila 18 649,07 Kč (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně sice žalovanému zaslala předžalobní upomínku a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 a podacím lístkem), nicméně tuto mu zaslala na neexistující adresu [adresa žalovaného], [obec]. Žalovaný ničeho neuhradil. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z předložených důkazů ani ze žalobního návrhu žalobkyně nedospěl k závěru, že by žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě této lustrace dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Poskytovatel úvěru však nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze ze skutečnosti, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tak nedostála povinnosti jí stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., pokud úvěruschopnost žalovaného posuzovala bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele. 8. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedla žádná další tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jakkoli jinak než jen prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>13. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů,