7 C 69/2022-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 910,83 Kč s příslušenstvím jako nepovoleného debetního zůstatku ze smlouvy o účtu [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným a smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, uzavřené dne 22. 1. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. V žalobě uvedla následující: Na podkladě uvedené smlouvy o účtu byl žalovanému zřízen sporožirový účet a žalovanému vznikla povinnost platit ceny za služby a produkty poskytované právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s platným sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu byl žalovanému na běžném účtu poskytnut„ kontokorentní“ úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku, který byl sjednán do limitu ve výši 8 000 Kč. Žalovaný překročil debetní zůstatek a právní předchůdkyně žalobkyně ho vyzvala k jeho vyrovnání, což však žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 1. 6. 2020 převedla svou pohledávku za žalovaným, sestávající z nepovoleného debetního zůstatku, na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Nepovolený debetní zůstatek byl nadále úročen úrokem z prodlení. Žalovaný byl o tomto postupu písemně informován. Žalobkyně získala tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 s účinností ke dni 1. 7. 2021, přičemž žalovanému byla změna na straně věřitele písemně oznámena. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny 4 910,83 Kč, z úroku z prodlení do 1. 7. 2021 ve výši 600,58 Kč a úroku z úvěru do 1. 7. 2021 ve výši 1 095,25 Kč. Dále žalobkyně nárokuje úrok z prodlení a úrok z úvěru za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 5. 4. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 13. 7. 2005 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit ceny za vedení účtu a za další služby. Následně dne 22. 1. 2015 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o kontokorentním úvěru do limitu ve výši 8 000 Kč. Úvěr byl podle smlouvy úročen úrokem ve výši 18,90 % ročně (prokázáno smlouvou o sporožirovém účtu ze dne 13. 7. 2005, smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 22. 1. 2015). Bližší podmínky byly upraveny [právnická osoba], [právnická osoba] o úrokových sazbách účinným od 30. 5. 2011 a [právnická osoba], které byly podle uvedené smlouvy o úvěru nedílnými součástmi smlouvy. Podle čl. 9 VOP byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna čerpat peníze z účtu žalovaného bez jeho souhlasu při započtení nebo zúčtování jejích splatných pohledávek za ním. Podle čl. 3 smlouvy o kontokorentním úvěru došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu zejména tehdy, když právní předchůdkyně žalobkyně odečte svoji cenu z účtu, na kterém není dostatek peněz. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému své pohledávky za ním, avšak na účtu nebyl dostatek peněžních prostředků, takže vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný tento nepovolený záporný zůstatek nevyrovnal, a to ani po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně. Ta s ohledem na tuto skutečnost převedla pohledávku ve výši 5 107,62 Kč ke dni 1. 6. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Převedená pohledávka ve výši 5 107,62 Kč sestávala z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 4 910,83 Kč a úroků ve výši 196,79 Kč (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2020). 4. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 28. 6. 2021 postoupila s účinností ke dni 1. 7. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 21. 7. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2021, podacím archem ze dne 9. 8. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 10. 2021 odeslaným dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 a podacím lístkem ze dne 22. 7. 2021). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil, a to přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2021 a podacím lístkem ze dne 2. 9. 2021). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. 7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 8. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě. 9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není do