11 C 265/2023-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 14 246 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Původní věřitelka, poté co prověřila úvěruschopnost žalovaného, mu poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy, a zavázal se je vrátit spolu s částkou ve výši 6 176 Kč, sestávající se z kapitalizovaného úroku za poskytnutou zápůjčku ve výši 2 395 Kč (úroková sazba 27,48 % ročně), odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 312 Kč. Splatnost poslední splátky tak měla nastat dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, naposledy uhradil splátku dne [datum] a celkem uhradil částku 1 000 Kč. K datu [datum] dlužil žalovaný původní věřitelce na jistině částku 9 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 246 Kč. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Žalovaný již neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 176 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky a nákladu původní věřitelky na komfortní splácení) a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 312 Kč splatných vždy do jednoho týdne od předešlé splátky s tím, že poslední splátka měla činit pouze 264 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Sazba úroku činila 44 % ročně, sazba RPSN činila 98,47 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum] a smluvními podmínkami). Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů uvedených v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný uhradil pouze dne [datum] částku 1 000 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření). 5. Původní věřitelka smlouvou ze dne [datum] postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovním podacím lístkem ze dne [datum]). 6. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 17. Předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, který byl spotřebitelem. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila žalobkyně, že ji právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně, kdy za důkazy označila vyplněnou zákaznickou kartu a potvrzení příjmu od zaměstnavatele. Právní předchůdkyně žalobkyně však nikterak nezkoumala výdaje a majetkovou stránku žalovaného, kdy se pouze spoléhala na údaje vyplněné v zákaznické kartě žalovaným. 18. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. původní věřitelka narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky). Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjma karty zákazníka. Soud proto v souladu s § 588 o. z., shledal smlouvu o úvěru uzavřené původní věřitelkou a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému původní věřitelkou poskytnuta částka 10 000 Kč, jako neplatnou. 19. Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje rozdíl mezi jistinou úvěru, která byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta (10 000 Kč), a částkou, kterou již žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil (1 000 Kč), zbývá tedy k úhradě částka ve výši 9 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč. 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (b