13 C 41/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 27. 12. 2019, [číslo] na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná převzala peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 7 994 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč, celkem 52 týdenními splátkami po 347 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 25. 12. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 14. 10. 2020 jistina činila částku 8 266,93 Kč a dlužný poplatek částku 6 427,07 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku ve výši 20 167,34 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 14 694 Kč, kterou činila jistina ve výši 8 266,93 Kč a dlužný poplatek ve výši 6 427,07 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 600,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 391,42 Kč, úroku ve výši 26,10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 266,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 266,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný na předmětnou smlouvu celkem uhradila částku 3 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník podepsaly dne 27. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 10 000 Kč a dále poplatek 7 994 Kč, který se skládá z úroku 3 103 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru 4 891 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 17 994 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 52 týdenních splátkách po 347 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 12. 2019). V čl. 6 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že Provident si vyhrazuje právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu, případně nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního režimu, a zákazník ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše úrokové sazby činí 56 % ročně, a že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila celkem pouze částku 3 300 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 31. 1. 2022). Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 12. 2019 je uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené, pobírá měsíčně částku ve výši 7 850 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 11 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalované (soudu známo z úřední činnosti). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou dne 28. 1. 2022 na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022). Dopisem ze dne 30. 1. 2022 byla žalovaná informována o tom, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6. 6. 2022 a podacím lístkem ze dne 7. 6. 2022). Zbývající dlužnou částku žalovaná neuhradila. 8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni vydala celkem částku 3 300 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaná nevydala ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 14. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v