14 C 16/2023-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 52 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 661,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 18 846,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o pohledávku žalované z úvěrové smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne [datum]. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, což učinil v den podpisu smlouvy v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 050 Kč počínaje od [datum], poslední splátka připadala na den [datum]. Za celou dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil částku 10 500 Kč. Ke dni [datum] byla předmětná pohledávka postoupena původním věřitelem [právnická osoba] na žalobkyni, po tomto datu již žalovaný ničeho neuhradil. K přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně tuto posoudila na základě informací získaných od žalovaného a ověřeny z jím předložených dokumentů. (zejm. výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Následně byly zjištěné informace zadány do obchodního informačního systému obsahujícího skóringový model. 2. Dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 28 000 Kč, dále v rozsahu částky 7 661,11 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, částky 18 846,33 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, dále na zákonném úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum], na zákonném úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 500 Kč od [datum] do zaplacení a dále na smluvním úroku ve výši 24,6% ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným jako zákazníkem a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) jako věřitelem dne [datum], přičemž na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit částku poskytnuté jistiny, úrok ve výši 7 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 050 Kč, a to počínaje 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný ke dni [datum] bydlel v nájemním bydlení s rodiči, přičemž tato skutečnost byla ověřena z nájemní smlouvy. Jeho výdaje na bydlení činily částku 3 000 Kč, další osobní výdaje částku 6 000 Kč, další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) částku 5 000, celkem tedy 14 000 Kč. Současně měl příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 31 176 Kč měsíčně. Z poslední strany této listiny je ovšem patrné, že proti žalovanému byla vedena dvě exekuční řízení, současně ovšem není patrné pro jakou povinnost a jak se tato skutečnost odrazila v jeho skutečném disponibilním příjmu. 6. Z potvrzení o příjmu je patrné, že dne [datum] potvrdil zaměstnavatel žalovaného výši jeho příjmu za měsíce červen až srpen 2018 ve výši kolem částky 31 000 Kč, přičemž existence zaměstnání žalovaného je také patrná z předložené pracovní smlouvy ze dne [datum]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že nájemcem bytu, který je součástí domu zapsaného na LV č. [rok] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, je paní [jméno] [příjmení], přičemž tento byt by měl užívat také žalovaný. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 6 500 Kč, zálohy na elektrickou energii jsou vyúčtovány zvlášť. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] a přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni k uvedenému dni postoupil svoji pohledávku ze smlouvy [číslo] vůči žalovanému. Z oznámení o postoupení pohledávky datovaného dne [datum] vč. dokladu o odeslání z [datum] soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení předmětné pohledávky na žalovanou vyrozuměn. 8. Z předžalobní výzvy k uhrazení pohledávky datované dne [datum] a dokladu o jejím odeslání ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k uhrazení předmětné pohledávky. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 050 Kč počínaje od [datum], poslední splátka připadala na den [datum]. Žalovaný však tuto částku neuhradil zcela, ale právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 10 500 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, přičemž si ověřila příjem z pracovního poměru žalovaného ve výši pibližně 31 000 Kč. Současně pokud se týče výdajů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně do svých úvah o úvěruschopnosti žalovaného patrně vůbec nezahrnula informaci o probíhajících exekučních řízeních vedených na majetek žalovaného, jelikož z předložených listin (tedy karty zákazníka) není vůbec patrná výše vymáhané dlužné částky ani způsob provádění exekuce, a nelze tedy vůbec zjistit, jaký vliv měla probíhající exekuční řízení na schopnost žalovaného splácet nový závazek. Tvrzená předmětná pohledávka byla dne [datum] postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a o této skutečnosti byl žalovaný následně vyrozuměn. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkl