15 C 22/2023-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 675,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 10. 2020. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 12 888 Kč sestávající z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného, v níž žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil celkem pouze částku 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny 14 008,91 Kč, úroku ve výši 1 255,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 685,09 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 388,22 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes upomínku ze dne 3. 10. 2022 dlužnou částku neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 21. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaný zavázal činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úrok byl úročen sazbou 15 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 21. 10. 2020 a předpisem splátek). Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela na základě jeho žádosti, v níž žalovaný uvedl své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 503 Kč. Dále uvedl, že měsíční výdaje žalovaného na bydlení a energii činily 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné částku 4 494 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 21. 10. 2020). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 21. 10. 2020, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 10. 2020). Žalovaný uhradil v hotovosti pouze částku ve výši 2 000 Kč. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 3. 6. 2022 postoupila s účinností ke dni 6. 6. 2022 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 21. 6. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2022, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, podacím archem ze dne 23. 6. 2022). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 10. 2022 odeslaným dne 5. 10. 2022 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 3. 10. 2022 a podacím archem ze dne 5. 10. 2022). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 10. 2020 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný měl uvedenou částku vrátit včetně úroku a poplatků v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 2 000 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradil, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se oboha