15 C 278/2022-85 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem č. j. 15 C 278/2022-48 ze dne 6. 9. 2022 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen nález finančního arbitra č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] a navazující (ve spojení s ) rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 4. 2022 a zamítnut návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici náhradu nákladů řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce účastnice (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla v dané věci podána žalobkyní dne 4. 7. 2022 coby žaloba dle části páté občanského soudního řádu. Citovaným rozhodnutím – nálezem finančního arbitra ze dne 28. 1. 2022, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách ze dne 27. 4. 2022 (dále též jen„ rozhodnutí finančního arbitra“) bylo rozhodnuto, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2020 uzavřená žalobkyní a účastnicí je neplatná (výrok I. rozhodnutí finančního arbitra) a žalobkyni uložena povinnost zaplatit finančnímu arbitrovi – Kanceláři finančního arbitra sankci ve výši 15 000 Kč do 15 dnů od právní moci nálezu (výrok II. rozhodnutí finančního arbitra). Soud prvního stupně uzavřel, že toto rozhodnutí finančního arbitra, ohledně kterého žalobkyně žalobu podala, je věcně správné. Uzavřel, že žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru účastnici na základě smlouvy ze dne 30. 4. 2020 ve výši 15 000 Kč nezkoumala řádným způsobem úvěruschopnost účastnice. Tato úvěruschopnost byla zjišťována vyplněním evidenční karty, doložen byl toliko příjem z pracovního poměru 20 865 Kč měsíčně. Výdaje účastnice nebyly ověřovány. Žalobkyně neověřila případné závazky účastnice u jiných nebankovních subjektů v registru [příjmení] ani v NRKI, ačkoliv k tomu účastnice dala svůj písemný souhlas v listině nazvané protokol o informační a posuzovací návštěvě klienta. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost účastnice zejména dle údajů o příjmech a výdajích uvedených v evidenční kartě, vyplněné a podepsané účastnicí dne 30. 4. 2020. Nezkoumala blíže další běžné měsíční výdaje účastnice, např. na jízdné, platbu mobilnímu operátorovi, záliby, ošetření, léky, jídlo apod. Žalobkyně si nevyžádala ani např. výpisy z běžného účtu účastnice. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně tak při poskytování spotřebitelských úvěrů účastnici nedodržela své povinnosti, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětných úvěrových smluv (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Porušení této povinnosti má ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost obou smluv o úvěru. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. V odvolání namítá nesprávný závěr soudu prvního stupně, že řádně nezkoumala úvěruschopnost účastnice. Postupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vycházela z informací a podkladů (dokumentů) získaných od účastnice. Účastnice měla povinnost uvést všechny rozhodné skutečnosti řádně, pravdivě, úplně. Úkolem žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost účastnice, nikoliv ji„ zkoumat“, to učinila. Věřitel při zkoumání úvěruschopnosti vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává, při respektování principu přiměřenosti, nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti, při maximálním respektování spotřebitelových práv a ochraně jeho osobních údajů, jak se podává z důvodové zprávy k návrhu zákona o spotřebitelském úvěru. Současně platí, že v případě, kdy informace zjištěné v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti odpovídají reálné situaci úvěrované osoby, je tato skutečnost sama o sobě důkazem, že byla úvěruschopnost posouzena řádně. Výsledek posuzovacího procesu je proto nutno poměřit právě reálným stavem. Není správný postup, kdy je úvěrující sankciován neplatnosti smluvního vztahu na základě nezjištěných skutečností, které v reálné situaci vůbec nemusely nastat. Zdůraznila, že navrhovala účastnický výslech účastnice za účelem zjištění, které skutečnosti žalobkyně údajně zjistit měla, avšak tyto nezjistila. Tento návrh na doplnění dokazování však byl soudem prvního stupně zamítnut. Jedním z prostředků zjištění situace klienta je právě pohovor s ním, na jehož základě je sepsána a podepsána evidenční karta klienta. Žalobkyni také nemůže být v rámci povinnosti prověřit úvěruschopnost klienta ukládáno členství v soukromoprávních subjektech či sdruženích provozujících registry klientských informací (např. NRKI/BRKI, [příjmení] apod.). Bez porovnání reálného stavu klienta a stavu zjištěného žalobkyní v rámci sjednávání spotřebitelských úvěrů nelze uzavřít, zda žalobkyně dostála náležitě své povinnost prověřit úvěruschopnost účastnice při poskytování úvěrů. Je nesprávný přístup, kdy spotřebiteli stačí, aby prohlásil, že nebyla úvěruschopnost řádně zkoumána, a žalobkyni bylo současně znemožněno provést důkaz ve směru, jak ve skutečnosti probíhal pohovor a zda údaje zaznamenané v evidenčních kartách odpovídaly tomu, co zaznělo při pohovoru, nebo nikoliv. Účastnice potvrdila svým podpisem jak v evidenčních kartách, tak v protokolech o informační schůzce, že uvedla všechny údaje, a to řádným, vyčerpávajícím a správným způsobem. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost účastnice, vyhodnotila si získané informace tak, že účastnice úvěruschopná je. Pokud tak neučinila správně, bylo to zcela na její podnikatelské riziko. Žalovaná netvrdila, že by nebyla úvěruschopná. Žalobkyně proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby rozhodnutí finančního arbitra bylo nahrazeno a návrh účastnice zcela zamítnut. 3. Účastnice navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Žalobkyně nedostatečně zkoumala a ověřovala zejména výdajovou stránku rozpočtu účastnice. Břemeno tvrzení a důkazní k prokázání posouzení úvěruschopnosti účastnice jako spotřebitele před uzavřením smluv o úvěru leží na žalobkyni. Žalobkyně nemůže požadovat zhojení své povinnosti jejich přenesením na účastnici. Žalobkyně měla řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost účastnice; to neučinila. Není na účastnici, aby prokazovala svou finanční situaci před uzavřením smluv, když je to právě žalobkyně, které zákon tuto povinnost ukládá. Není významné, jaké účastnice měla faktické příjmy a výdaje, významné je, jakým způsobem zjišťovala rozhodné informace žalobkyně, jaké informace mohla, měla mít a dostaly se jí. V tomto směru je účastnický výslech účastnice nadbytečný. Žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu účastnice, tvrzené údaje žádným způsobem neověřila, přestože k tomu byla povinna, měla povinnost nespoléhat se jen na tvrzení samotného spotřebitele, měla tato tvrzení s odbornou péčí ověřit - ověřit správnost a úplnost poskytnutých údajů; to neučinila. Žalobkyně měla řádně zkoumat úvěruschopnost, měla zajistit správné vyplnění evidenčních karet a dalších podkladů pro ověření takového zkoumání a tyto záznamy uchovávat a vést. Jestliže tak neučinila, nevyplnila je řádným způsobem, nelze to přenášet k tíži účastnice. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným. 5. Odvolatelka – žalobkyně obsahově uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že žalobkyně řádným způsobem před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru s účastnicí neposoudila její úvěruschopnost coby spotřebitele a že v důsledku toho jsou uzavřené smlouvy o úvěru absolutně neplatné dle § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 588 občanského zákoníku. 6. Rozhodnutí finančního arbitra (o námitkách) bylo žalobkyni doručeno 2. 5. 2022, žaloba byla odeslána a podána soudu dne 4. 7. 2022; žaloba byla tak podána ve lhůtě dvou měsíců uvedené v ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. 7. Odvolací soud (po zopakování dokazování v části dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů, které podrobně a správně hodnotil, správně zjistil, že mezi žalobkyní a účastnicí, jež vystupovala v postavení spotřebitele, byla uzavřena dne 30. 4. 2020 smlouva o úvěru, na základě níž byl žalobkyní účastnici poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se účastnice zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. 8. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně ověřila, že proti úč