15 C 520/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 25 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, částky 5 750 Kč jako smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 750 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: [právnická osoba] dne 2. 7. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách [webová adresa]. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku 25 000 Kč s příslušenstvím do 11. 1. 2022 Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná projevila svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč s textem„ podepisuji.“. Žalovaná dlužnu částku ani zčásti neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17. 7. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2022. K prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. Na základě uvedených skutečnosti nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena do vlastních rukou. 3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Z výpisu z účtu za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč (prokázáno výpisem z účtu z období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020). Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba] prostřednictvím webových stránek [webová adresa] o úvěr ve výši 25 000 Kč, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Žalovaná měla podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s poplatkem ve výši 5 750 Kč do 1. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 2. 7. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované č. [bankovní účet] dne 2. 7. 2021 částku 25 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021). Žalovaná požádala o prodloužení lhůty splatnosti do 31. 8. 2021, 1. 9. 2021, 14. 10. 2021, 16. 11. 2021, 14. 12. 2021 a následně do 11. 1. 2022 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 5. 8. 2021, 30. 9. 2021, 13. 11. 2021, 13. 12. 2021, 20. 12. 2021 a ze dne 4. 1. 2022). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 29. 3. 2021, což žalované oznámila dopisem ze dne 17. 7. 2022, odeslaným žalované dle podacího lístku téhož dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne). 8. Z upomínky ze dne 14. 10. 2021 a opakované výzvy k úhradě ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2022 (prokázáno upomínkou ze dne 14. 10. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 3. 2. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2022). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 9. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat za