15 C 91/2023-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 519,35 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] dne 13. 9. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému po ověření jeho identity peněžní částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky nejpozději dne 12. 3. 2022, celkem měl zaplatit 25 315,35 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil v den splatnosti, do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupce žalobkyně, žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny dluhu, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalobkyně se kromě zaplacení částky 12 000 Kč domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 204 Kč (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od 13. 3. 2022 do 7. 12. 2022) a zákonného úroku z prodlení z jistiny 12 000 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek ke smlouvám o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dnem 13. 9. 2021 (datum odeslání finančních prostředků Klientovi) prostřednictvím elektronických prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný registroval, mezi žalobkyní jakožto Věřitelem a žalovaným jakožto Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Klient byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, korespondenční adresou, telefonním číslem, emailovou adresou. Soud dále zjistil, že Věřitel se zavázal poskytnout Klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Klient se zavázal tento úvěr vrátit šesti splátkami do 180 dnů od odeslání finančních prostředků Klientovi. Klient se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit Věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, které Věřiteli vznikly v souvislosti s vyhotovením a zasláním každé písemné upomínky nebo výzvy k zaplacení Klientovi, výše těchto účelně vynaložených nákladů byla stanovena na 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení. 4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 13. 9. 2021 ze svého účtu částku 12 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 5. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 9. 2021 vystavila žalovanému fakturu na tam kalkulované splátky úvěru s tím, že jí má žalovaný uhradit úvěr šesti splátkami (počínaje první splátkou ke dni 13. 10. 2021 ve výši 4 289,36 Kč a konče splátkou ke dni 12. 3. 2022 ve výši 3 868,55 Kč) na bankovní účet uvedený ve faktuře. 6. Z výpisu aplikace žalobkyně nazvaného„ [příjmení] statement data“ soud zjistil, že jsou v něm zaznamenány transakce na bankovním účtu žalovaného v období od dubna 2021 do září 2021. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 12. 2022 ve spojení s potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě jistiny 12 000 Kč, úroku z úvěru 13 315,35 Kč, smluvní pokuty 3 204 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 039,15 Kč s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 8. 12. 2022. 8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 9. Účastníci uzavřeli dne 13. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 13. 9. 2021 zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal částku ve výši 12 000 Kč žalobkyni vrátit spolu s úrokem z úvěru 13 315,35 Kč do 12. 3. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2022, která mu byla zástupcem žalobkyně odeslána následujícího dne, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 4. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když mj. posuzovala dotazník vyplněný žalovaným, ze kterého jsou patrné jeho měsíční příjmy a náklady, které následovně ověřovala prostřednictvím aplikace Kontomatik a přehledem transakcí za období od 12. 3. 2021 do 12. 8. 2021. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v databázi [příjmení]. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila dotazník vyplněný žalovaným se záznamem ze [příjmení], výpis z Kontomatik, občanský a řidičský průkaz žalovaného, přehled transakcí za období od 12. 3. 2021 do 12. 8. 2021, výpis z účtu žalobkyně. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Závazkový právní vztah uzavřely žalovaný s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy od