19 C 219/2023-197 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 1. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 292,11 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 761,9 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 5. 2019, kapitalizovaného úroku ve výši 1 564,5 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 5. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 30. 5. 2012 s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit za poskytnutý kontokorent poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu a úrok ve výši 18,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. V souladu se smlouvou byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut předmětný úvěr tím, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaný porušil své smluvní závazky, čímž vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 12. 2018, v níž právní předchůdkyně žalobkyně současně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 22 292,11 Kč převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Sazba úroku z nepovoleného debetního zůstatku ke dni zesplatnění činila 18,90 % ročně. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 22 292,11 Kč, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, na dlužném smluvním úroku částku 1 564,50 Kč a na zákonném úroku z prodlení od 4. 12. 2018 částku 761,90 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena dne 18. 9. 2023. 3. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně dne 18. 10. 2023 podanou žalobu částečně zpět co do částky 2 007,71 Kč, představující kapitalizovaný úrok v částce 1 564,5 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 443,21 Kč, s tím, že nadále po žalované požaduje zaplacení částky 22 292,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 318,69 Kč od 5. 3. 2019 do 1. 5. 2019, s úrokem 18,9 % ročně z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 292,11 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně. 4. Podle § 115a o. s. ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 30. 5. 2012 smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a Sazebník, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na bankovním účtu č. [bankovní účet], a to až do výše 20 000 Kč, ve formě možnosti přečerpání (kontokorent) spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému nad rámec aktuálního zůstatku účtu. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutý kontokorent poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu a úrok ve výši 18,90 % ročně. Dle článku III bodu 3 smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splacením jeho peněžitých závazků ze smlouvy oprávněna prohlásit úvěr a další své pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné a žalovaný byl povinen neprodleně úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, včetně dalších pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy na jeho sporožirovém účtu možnost čerpání částky až do výše 20 000 Kč a žalovaný peněžní prostředky dne 7. 6. 2012 vyčerpal v celé výši ( (prokázáno výpisem ze sporožirového účtu za období od 1. 6. 2012 do 30. 6. 2012). Žalovaný následně tento úvěr splácel a současně opakovaně čerpal do smluvené výše úvěru, ovšem poslední splátku provedl dne 14. 6. 2018 a po tomto datu již nebylo na úvěr hrazeno ničeho. Celkem byly použity na splácení úvěru prostředky žalovaného v celkové výši 1 270 260,48 Kč a odchozí platby od 7. 6. 2012 do 3. 12. 2018 byly v celkové výši 1 292 552,59 Kč (prokázáno výpisy ze sporožirového účtu za období od 1. 6. 2012 do 30. 11. 2018). Dne 3. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu ve výši 22 292,11 Kč převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2018 a podklady pro soudní konání). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 s účinností k 1. 5. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 5. 2019, v němž byl zároveň žalovaný informován o povinnosti k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 24 618,51 Kč, žalobkyni (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21 5. 2019 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě oznámení o postoupení pohledávky. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 29. 5. 2019 a podacím lístkem z téhož dne). Po podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 2 007,71 Kč, z toho dne 1. 12. 2020 částku 734,06 Kč, dne 24. 5. 2022 částku 951,47 Kč a dne 1. 2. 2023 částku 322,18 Kč (prokázáno vyjádřením žalobkyně ze dne 18. 10. 2023). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není - li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou mimo jiná rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“. 9. Podle ustanovení § 497 obch. z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 11. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 12. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené