19 C 284/2022-75 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem, který byl doručen zdejšímu soudu dne 19. 6. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 148 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím mandatáře dne 13. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000,1 Kč určený na financování nákupu zboží (dále jen„ smlouva“). Úvěr byl poskytnut dne 16. 6. 2020 na účet prodejce. Žalovaný se v této smlouvě zavázal splácet částku úvěru formou 24 měsíčních splátek ve výši 3 901 Kč, a to k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 15. 7. 2020. V rámci smlouvy byl sjednán i úrok a pojištění. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do prodlení s úhradou 8 splátek. Žalobkyně proto dluh ke dni 16. 11. 2021 zesplatnila. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na uvedenou výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka ve výši 56 148 Kč sestává ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 27 798 Kč, z doplatku nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 21 842,24 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4 953,76 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 390 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 814 Kč, z poplatku za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a z poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč. Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem 43 454 Kč. 2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), z registru [příjmení], ostatních databází (interní platební morálka klienta, interní [příjmení] [příjmení] společnosti [právnická osoba], insolvenční rejstřík, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob a centrální evidence exekucí) a demografických a statistických dat. Dále žalobkyně analyzovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho finanční rezervu na základě informací získaných od žalovaného. 3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, přičemž poslední známé bydliště měl v České republice (bydliště žalovaného ke dni podání žaloby bylo neznámé), a to v době uzavření předmětné smlouvy. Ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru podle čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), a současně platí dle čl. 18 bodu 2 tohoto nařízení, že smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Ve věci se dne 19. 4. 2023 konalo první jednání ve věci, ke kterému se dostavila soudem ustanovená opatrovnice žalovaného a právní zástupce žalobkyně. Opatrovnice žalovaného činila spornou výši dluhu a výši provedených splátek, přičemž navrhla žalobu zamítnout z důvodu neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. 6. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: 7. Mezi žalobkyní, resp. zástupcem žalobkyně jakožto prodejcem ([právnická osoba], s. r. o.), a žalovaným byla dne 13. 6. 2020 uzavřena úvěrová smlouva č. SU [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000,1 Kč za účelem koupě zboží – bílá elektronika, a to za podmínek stanovených v této smlouvě, podmínkách [číslo] ze dne 1. 5. 2018 (dále jen„ úvěrové podmínky“) a Sazebníku poplatků, přičemž úvěrové podmínky i Sazebník tvořily nedílnou součást této smlouvy. Úvěr byl žalobkyní poskytnut prodejci dne 16. 6. 2020, a to převodem na účet [právnická osoba], s. r. o. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 33,78 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s pojištěním v 24 měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne 15. 7. 2020, zbylé měsíční splátky byly splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž výše měsíční splátky činila 3 901 Kč. Z úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný byl zařazen do kolektivního pojištění schopnosti splácet, přičemž byl seznámen s obsahem kolektivní smlouvy i pojistnými podmínkami. Z tvrzení žalobkyně současně vyplývá, že žalovaný podepsal rámcovou pojistnou smlouvu (prokázáno citovanou úvěrovou smlouvou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, Sazebníkem, potvrzením o poskytnutí úvěru, smlouvou o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 20. 11. 2017). Žalovaný sjednané splátky však nehradil řádně a včas, do prodlení se dostal s osmi splátkami. Žalovaný uhradil celkem 43 454 Kč, přičemž žalovaný neprokázal, že by zaplatil více (co do částky 38 519 Kč prokázáno tabulkou umoření, co do částky 39 454 Kč výpisem přijatých plateb, zbylou část co do 43 454 Kč vzal soud za nespornou z tvrzení účastníků). Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 16. 11. 2021 ve výši 50 980,24 Kč (prokázáno dopisem o zesplatnění ze dne 29. 11. 2021 a dodejkou). Žalovaný přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 26. 5. 2022 a podacím archem). 8. Pokud jde o skutková zjištění vážící se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán od 18. 8. 2014 do na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] na pozici kvalifikovaného dělníka; potvrzení o příjmu žalovaného bylo vystaveno ke dni 4. 12. 20019, potvrzení o jeho zaměstnání bylo vyhotoveno k datu 16. 1. 2015, čistý měsíční příjem žalovaného činil 33 217 Kč, výdaje na bydlení 4 200 Kč, dále uvedl, že jeho ostatní měsíční výdaje činily 350 Kč. Z potvrzení o příjmu vyplýval průměrný čistý příjem žalovaného ke dni 30. 11. 2019 za předcházející tři měsíce ve výši 35 292,67 Kč. Z výplatní pásky za měsíc březen 2020 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena částka 29 302,40 Kč, za měsíc duben 2020 částka 84 265 Kč, za měsíc květen 2020 částka 37 133,8 Kč. Ze mzdové kalkulace zpracované žalobkyní vyplývá, že v době zpracování úvěru žalobkyně vycházela z čisté mzdy 33 217 Kč. 9. Soud učinil ve věci základní skutkový závěr, že žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000,1 Kč za účelem koupě zboží, žalovaný se v téže smlouvě zavázal úvěr splatit (spolu s částkou za pojištění) ve 24 měsíčních splátkách. Žalobkyně úvěr vyplatila převodem na účet [právnická osoba], s. r. o., od které žalovaný nakoupil zboží. Žalovaný uhradil dílčími splátkami žalobkyni v souvislosti s úvěrem v souhrnu částku 43 454 Kč. 10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 6 (zejména odst. 2) tohoto nařízení si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 8 odst. 8.4 obchodních podmínek žalobkyně. 11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 12. Žalobkyně uvedla po poučení soudem v podání ze dne 4. 5. 2023, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným, výdaje porovnávala se statistickými daty a provedla lustraci v různých databázích. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného a o jeho pravidelných měsíčních výdajích za bydlení, a současně žalobkyně doložila, že příjmy žalovaného zkoumala dle tří předložených výplatních pásek, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly ověřeny výdaje za bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně ani netvrdila, že by v případě žalovaného tyto informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení ohledně výdajů mohla ověřit. Pokud jde o ostatní výdaje, tedy jiné než na bydlení, z údajů tvr