20 C 484/2022-71 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl tak, že výpověď z nájmu bytu (dále případně jen,,Byt“) na adrese [adresa žalobce a žalovaného], v přízemí rodinného domu, 2+kk, objekt bydlení, jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 13. 10. 2022, kterou dal žalovaný žalobci, je neoprávněná. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu ze dne 13. 10. 2022 (dále případně jen„ Výpověď“) byla žalobci doručena dne 17. 10. 2022. Žalobce přitom žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi podal v zákonné dvouměsíční lhůtě dle § 2290 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“). Mezi účastníky však nedošlo k založení platného nájemního vztahu, jak již bylo uzavřeno v řízení o vyklizení žalobce z Bytu, a to rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 3. 2022, č. j. 20 C 40/2022-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 26 Co 140/2022-180. Žalobce užíval Byt pouze na základě prostého souhlasu žalovaného. Žalovaný přitom svůj souhlas s užíváním Bytu ke dni 31. 12. 2021 odvolal. Za situace, kdy nájemní vztah mezi účastníky ve vztahu k Bytu neexistoval, nemohla Výpověď vyvolat zamýšlené právní následky, tj. ukončení nájmu dle § 2291 o. z. Dle soudu I. stupně tak v posuzovaném právním jednání žalobce absentoval projev vůle. Výpověď tak soud I. stupně zhodnotil jako nicotné (zdánlivé) jednání, k němuž se nepřihlíží. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5461/2017) se taková Výpověď považuje za neoprávněnou. Pokud žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, podle něhož k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi může být legitimován jen skutečný nájemce, přičemž žalovaný z toho dovozoval, že v daném případě měla být tedy žaloba zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace žalobce, k tomu soud I. stupně uvedl, že zmíněný judikát na předmětnou věc nedopadá, protože v daném případě nebyla předmětem řízení práva a povinnosti z nájemního vztahu. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 150 o. s. ř. a jako důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů jinak úspěšnému žalovanému soud I. stupně shledal okolnost, že účastníci řízení byli až do pravomocného skončení řízení ve výše zmíněné věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 20 C 40/2022 sami v nejistotě tom, jaký právní titul žalobci pro užívání Bytu vůbec svědčí. V průběhu zmíněného řízení vyvolali několik dalších souvisejících sporů, včetně předmětného, přičemž tento postup byl dle názoru soudu I. stupně projevem jejich běžné obezřetnosti a z hlediska povinnosti k náhradě nákladů jim takový postup nelze klást k tíži, v daném případě tedy k tíži žalovaného. 4. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci v zákonné lhůtě odvolání. 5. Žalobce ve svém odvolání směřujícím pouze do nákladového výroku II. rozsudku soudu I. stupně namítl, že daný případ nevykazuje takové okolnosti, aby pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení mohl být využit mimořádný institut § 150 o. s. ř. Žalobce v řízení jen hájil svá porušená a ohrožená práva, byl v něm zcela úspěšný, a rozhodnutí soudu I. stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení je proto podle něj v hrubém rozporu s principy spravedlnosti. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že mu vůči žalovanému přizná plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení. 6. Žalovaný ve svém odvolání směřujícím do obou výroků rozsudku soudu I. stupně v prvé vyslovil nesouhlas s názorem soudu I. stupně, že na daný případ nelze aplikovat jím zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3374/2018. Naopak má z to, že tento judikát řešil podobnou situaci, kdy nedostatek věcné legitimace osoby k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi byl dovozen z toho, že byla-li výpověď z nájmu bytu doručena osobě, která nájemcem není, nemohla tato výpověď nijak zasáhnout do práv této osoby. Nad to Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že závěr o nedostatku věcné legitimace se uplatní i u osoby, která sice v době doručení výpovědi byla v postavení nájemce bytu, avšak její nájem v době od doručení výpovědi do doby rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost zanikl z jiného důvodu. Dle žalobce z dikce zákona jasně plyne, že pouze a jen nájemce má právo podat návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi. Za situace, kdy bylo v předmětném řízení prokázáno, že mezi účastníky není nájemní vztah, měl soud I. stupně žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu Bytu pro nedostatek věcné legitimace žalobce zamítnout a žalovanému přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V tomto smyslu učinil žalovaný i svůj odvolací návrh. 7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že dle jeho názoru soud I. stupně správně vyšel z jím citované judikatury Nejvyššího soudu a za situace, kdy shledal Výpověď jako nicotné právní jednání, správně rozhodl tak, že konstatoval její neoprávněnost. Žalobce proto navrhl rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdit. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k vyjádření žalobce k jeho odvolání zopakoval svou argumentaci, podle níž je třeba uzavřít, že za situace, kdy žalobce není a nebyl v postavení nájemce bytu, nemá věcnou legitimaci k podání žaloby dle § 2290 o. z. Na místě by proto mělo být žalobu zamítnout a žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, odvolání žalobce nikoli. 10. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 11. Podle § 2290 o. z.: Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď (z nájmu bytu) oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 12. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. Stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. 13. Soud I. stupně především správně zjistil, že žalobce dnem 13. 10. 2022 datoval Výpověď, adresovanou žalovanému, kterému byla doručena dne 17. 10. 2022. Dále správně uzavřel, že žalovaný uplatnil žalobu na přezkum oprávněnosti Výpovědi v zákonné dvouměsíční prekluzívní lhůtě, počítané ode dne jejího doručení (§ 2290 o. z.), když žalobce tuto žalobu podal u soudu dne 19. 12. 2022, tedy první pracovní den následující po sobotě 17. 12. 2022, kdy by jinak tato lhůta uplynula (§ 607 o. z.). 14. Odvolací soud se však ztotožňuje s názorem žalovaného, že žalobci nesvědčí věcná legitimace jako základní předpoklad úspěšnosti žaloby, tedy, že by žalobce byl skutečným nositelem práva domáhat se ve smyslu § 2290 o. z. soudního přezkumu oprávněnosti Výpovědi. Žalovaný v tomto směru správně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel: K podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce. To znamená, že byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit„ neexistující vztah“). Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení. Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007, podle něhož výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky, přičemž tato osoba není aktivně věcně legitimována k podání žaloby. 15. Při posouzení otázky, zda v době podání Výpovědi existoval mezi účastníky nájemní vztah, ze kterého by bylo možno dovodit postavení žalobce jako nájemce Bytu, soud I. stupně správně prejudiciálně (§ 136 odst. 2 o. s. ř.) vyšel ze závěrů rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 3. 2022, č. j. 20 C 40/2022-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 26 Co 140/2022-180, jejichž obsah k důkazu sdělil. Správně přitom uzavřel, že v době podání Výpovědi mezi účastníky nájemní vztah, ze kterého by bylo možno dovodit postavení žalobce jako nájemce Bytu, neexistoval. 16. Za této situace však dle názoru odvolacího soudu bylo na místě, s odkazem na posledně zmíněnou a