21 C 257/2023-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 054,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalované v NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalovaného 50 350 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalovaného a o transakcích na něm. Splatnost úvěru byla sjednána na [datum], žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení ve výši 3 389,40 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 389,40 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 665 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. 4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav. 5. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 500 Kč a poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. 6 všeobecných podmínek oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, souhlasem se zpracováním osobních údajů, autorizací ověření totožnosti, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a fotokopií občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně vyplatila dne [datum] žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 50 350 Kč s tím, že žalovaný uvedl výši měsíčního příjmu 45 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 17 500 Kč. Žalovaný žalobkyni uvedl, že žije sám. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalovaného ve výši 13 120 Kč (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelnými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti). K zaplacení dluhu do tří dnů byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne [datum], zaslanou žalovanému téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby z [datum] a podacím lístkem z [datum]). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7 500 Kč a poplatek za volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu. 19. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 30 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala jeho výdaje a nikterak nedoložila, jak ověřila příjmy žalovaného. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalovaného v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu, v tomto směru však nic nedoložila. Žádné další důkazy, ze kterých by bylo patrné, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soudu předloženy nebyly. Nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalovaného o jeho měsíčních příjmech, výdajích a finančních závazcích. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situ