7 C 131/2023-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 340 487,23 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 723 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky ve výši 4,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný ke dni podání návrhu na jistinu úvěru uhradil částku 67 057,77 Kč, další částky pak uhradil na smluvní úrok. Ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nevyrovnal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 400 723 Kč, z čehož bylo 200 723 Kč použito na konsolidaci dluhů (předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného u žalobkyně). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 6 514 Kč. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků a cenu poplatků žalobkyně. 5. Výpis periodický při pohybu ze dne [datum] dokládá, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na jeho bankovní účet neúčelovou část úvěru ve výši 200 101,89 Kč a částku 200 621,11 Kč použila na uhrazení předchozího závazku žalovaného u žalobkyně. 6. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný na jistinu úvěru uhradil částku 67 057,77 Kč a další částky pak uhradil na smluvní úrok. 7. Výpis úvěrového účtu žalovaného prokazuje, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 87 818,37 Kč, z čehož 67 057,77 Kč připadalo na jistinu úvěru a 20 760,60 Kč na smluvní úrok. 8. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] včetně dodejky. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] ve spojení s potvrzením o odeslání se podává, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do [datum] od doručení této výzvy. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem finanční prostředky ve výši 400 723 Kč, a to částečně převodem na účet žalovaného (200 101,89 Kč) a částečně na úhradu jeho předchozího závazku u žalobkyně (200 621,11 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v 72 měsíčních splátkách po 6 514 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 87 818,37 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru, a to ani předchozího úvěru, kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. 11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. 24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o sp