9 C 242/2023-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 533,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky s možností jejich čerpání prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem vyčerpal 39 192 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem a souvisejícími poplatky. Žalovaný celkem splatil částku 4 400 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nadále již nesplácel, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni [datum] zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 37 533,85 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 35 572,55 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění 375,30 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, žalobkyně dále nárokuje úrok z nesplacené částky a úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky. 2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že smlouva o úvěru byla sjednána platně, když úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě kreditního skóre žalovaného a současně provedla lustraci žalovaného v databázi NRKI s pozitivním záznamem, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí s výsledkem – v registru nenalezen a v registru [příjmení] s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč, žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet. Žalovaný dle smlouvy ihned čerpal 39 192 Kč na nákup setu pračky a sušičky značky LG. Měl tak vrátit 47 040 Kč, přičemž tato částka zahrnovala úrok ve výši 18,16 % a pojištění schopnosti splácet. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke Smlouvě soud zjistil, že žalovanému byly dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 39 192 Kč. Žalovaný zaplatil dvě splátky po 2 200 Kč a následně splácet přestal. Po 3 nezaplacených splátkách žalobkyně úvěr zesplatnila. 8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném vedla tyto informace: byl bezdětný, žil s družkou či s druhem v podnájmu, jakožto zaměstnanec měl příjem 29 000 Kč, dalším příjmem domácnosti byla částka 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti měly činit 18 000 Kč. Žalovaný nebyl veden v seznamu ISIR, ani v Centrální evidenci exekucí. 9. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně pro předcházení předlužení klientů kontrolovala bonitu klienta, přičemž výsledkem byl limit nejvyšší měsíční splátky, tzv. [příjmení]. Takto žalobkyně ověřovala schopnost klientů splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Pro účely výpočtu [příjmení] měla žalobkyně zohledňovat rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, dále částku životního minima, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klientů. Tyto údaje žalobkyně měla porovnávat s částkou reálných výdajů uvedených žalovaným. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu [příjmení] s touto vyšší hodnotou. 10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 39 585,57 Kč, když úvěr zesplatnila. 11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dlužné částky 40 222,12 Kč vzniklé ze Smlouvy [číslo]. 12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 192 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 400 Kč. 13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností“. 24. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru“. 25. V roz