13 C 321/2023-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce ([právnická osoba]) uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] znějící na částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s těmito zápůjčkami poplatek ve výši 16 313 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 31 313 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 740 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 740 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 13 260 Kč na jistině a 14 765 Kč na poplatku. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 13 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 17 565 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 877,24 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 260 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 821,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 821,14 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně o úhradě dlužných částek žalovaného upomínala. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty a žalovaným doložených listin v zákaznické kartě uvedených. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 15 000 Kč a dále poplatek 13 991 Kč, který se skládá z úroku 12 491 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a dále poplatek za pojištění ve výši 2 322 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 31 313 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 18 měsíčních splátkách po 1 740 Kč, poslední ve výši 1 733 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). V čl. 6 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že Provident si vyhrazuje právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu, případně nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního režimu, a zákazník ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše úrokové sazby činí 88 % ročně, a že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem pouze částku 1 740 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá měsíčně částku ve výši 19 858 Kč, jiné příjmy nemá. Dále žalovaný uvedl, že splácí externí splátky ve výši 2 400 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní auto. Žalovaný dále doložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (soudu známo z úřední činnosti). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil. 8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni vydal celkem částku 1 740 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal. 9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 14. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušen