9 C 361/2023-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako původním věřitelem (dále jen: původní věřitel) a žalobkyní. [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným od [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 14 300 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný ovšem z titulu úvěru ničeho neuhradil, a to ani přes písemné upomínky. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel žalovanému vyplatil částku ve výši 14 300 Kč dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr ve výši 14 300 Kč a žalovaný měl podle textu smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku do [datum] Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno smlouvou o uživatelském účtu, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 14 300 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období [datum] – [datum]). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v termínu podle smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] a následně společnost [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]). K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by dluh uhradil). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Žalobkyně v žalobě neuvedla, že by původní věřitel před poskytnutím částky 14 300 Kč zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Je zjevné, že tak nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když původní věřitel vůbec nezkoumal příjmy a výdaje žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním. 11. Podle § 2993 o. z. plnila - li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 14 300 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě nesplatil, neuhradil ji ani ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky, tedy vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení. 13. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. zamítl požadovan