13 C 248/2024-263 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala postupem podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vydání rozsudku, jímž by soud nahradil výrok II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, ), a výrok II. rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Žalobkyně specifikovala návrh tak, aby soud projednal věc v rozsahu těmito výroky deklarované povinnosti žalobkyně zaplatit účastnici , právnická osoba, . částku , částka, s příslušenstvím jako platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (původní rozsah věci uplatněné a rozhodované u ERÚ se týkal celkem nároku ve výši , částka, s příslušenstvím, který však nebyl učiněn předmětem této žaloby v plném rozsahu s ohledem na pravomocné skončení řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, a částečné zamítnutí částky , částka, ). Žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období měsíců října, listopadu a prosince roku 2013 ve výrobně Teplárna , adresa, (dále též „Teplárna MB“) 81 838,6 MWh elektřiny a výrobna Kogenerace , adresa, (dále též „, adresa, “) 5 323,797 MWh elektřiny. Žalobní návrh se týkal uvedeného množství elektřiny vyrobené v Teplárně MB za období od , datum, do , datum, a ve výrobně , adresa, za období od , datum, do , datum, spotřebované společností , právnická osoba, . v závodech v , adresa, (dále také jen „rozhodné období“), ke kterému se též vázala rozhodnutím ERÚ uložená povinnost žalobkyni zaplatit účastnici , právnická osoba, . částku , částka, s příslušenstvím (za vlastní spotřebu vyrobené elektřiny žalobkyní dne , datum, v Teplárně MB). Výše platby na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla účastnicí , právnická osoba, . účtována ve výši , částka, za MWh. Žalobkyně se v žalobě vyjádřila kromě skutkových tvrzení i k vývoji právní úpravy ohledně povinnosti výrobců elektřiny k platbám na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dále uvedla důvody pro změnu rozhodnutí ERÚ v její prospěch a učinila právní rozbor věci.2. Argumentace žalobkyně v bodu A) – absence zákonem stanovené platební povinnosti žalobkyně vůči účastnici , právnická osoba, . a zákonem stanovené účtovací povinnosti účastnice , právnická osoba, . vůči žalobkyni: v období od , datum, do , datum, § 28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (ve znění zákona č. 310/2013 Sb.), dále též „zákon o POZE“, stanovuje, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce elektřiny za osobu povinnou hradit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, a to za množství elektřiny jí spotřebované vč. množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy. Zákon podle žalobkyně již nestanovil, vůči komu je žalobkyně povinna tuto povinnost plnit, když žalobkyně si nemohla svévolně určovat, vůči komu bude plnit veřejnoprávní platební povinnost a současně zákon nestanovil oprávnění účastnice , právnická osoba, ., že jako provozovatel distribuční soustavy je povinna účtovat žalobkyni jako výrobci elektřiny cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Účastnice , právnická osoba, . si nemohla svévolně osobovat výkon veřejnoprávní povinnosti vůči jiné soukromoprávní osobě. Tvrzení žalobkyně podporuje skutečnost, že ani ERÚ ani Rada ERÚ ve svých rozhodnutích neodkázaly na konkrétní ustanovení zákona, které by uvedené povinnosti účastníkům tohoto řízení ukládaly. Dále žalobkyně zdůraznila, že v zákoně použitý pojem „cena“ nesplňoval kritéria zákona o cenách, byl svojí povahou veřejnoprávní platební povinností.3. Argumentace bod B) – společnost , právnická osoba, . nesplňovala podmínky zákonné definice pojmu „zákazník“ a nebyla tedy „účastníkem trhu s elektřinou“: žalobkyně zrekapitulovala dosavadní průběhy řízení před ERÚ ve věci definice pojmu „zákazník“ v § 2 odst. 2 písm. a) bod 17 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění v rozhodném období (dále též „energetický zákon“), a zdůraznila extenzivní výklad tohoto pojmu Radou ERÚ. V rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, totiž ERÚ dospěl k závěru, že , právnická osoba, . nebyla zákazníkem. Následně Rada ERÚ v rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, učinila vlastní výklad pojmu nad jeho legální definici a společnost , právnická osoba, . již považovala za zákazníka a tedy účastníka trhu s elektřinou podle § 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona. Následná rozhodnutí již hodnotila společnost , právnická osoba, . nesprávně jakožto zákazníka a proto uložila povinnost žalobkyni. Bez ohledu na zákonný režim uvedená povinnost vyplývala též ze smluv uzavřených mezi účastníky řízení, a to o podpoře výroby elektřiny č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, , smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, ze dne , datum, a smlouvy o připojení výrobny elektřiny č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, ze dne , datum, . , jméno FO, a.s. a účastnicí , právnická osoba, . nebyla uzavřena žádná smlouva o připojení zařízení pro odběr elektřiny v těchto závodech podle § 50 odst. 3 energetického zákona.4. Argumentace bod C) – absence stanovení výše platební povinnosti v rozhodném období: novelou zákona o POZE zákonem č. 310/2013 Sb. platba na podporu elektřiny nebyla složkou ceny za přenos elektřiny nebo ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, nýbrž byla nahrazena samostatnou cenou na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Novým cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2013 ze dne , datum, , stanovujícím ceny pro rok 2014, se již ERÚ odvolával též na novelu zákona o POZE, kde v jeho § 28 odst. 3 měl ERÚ oprávnění stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši , částka, /MWh. Podle žalobkyně ERÚ neměl pro rozhodné období výslovné zákonné zmocnění k tomu, aby v cenovém rozhodnutí určil výši veřejnoprávní platební povinnosti, kterou měla žalobkyně jako výrobce elektřiny podle § 28 odst. 4 zákona o POZE platit.5. Argumentace bod D) – promlčení nároku: Žalobkyně uplatnila pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči účastnici , právnická osoba, . platební povinnost, námitku promlčení tohoto nároku. Uvedené uplatnila již ve správním řízení pod sp. zn. OSS-, č. účtu, -ERÚ. Mezi účastníky řízení nejde o obchodní vztah podle obchodního zákoníku, neboť ukládaná povinnost platby (by případně) vyplývala ze zákona, tj. promlčecí doba je tříletá. Jelikož splatnost faktur byla prováděna ze strany účastnice , právnická osoba, . měsíčně, mohla účastnice , právnická osoba, . uplatnit nárok za 10/2013 dne , datum, (datum výkazu podle informačního systému, dále též „IS“, , datum, ), nárok za 11/2013 dne , datum, (datum výkazu v IS , datum, ) a nárok za 12/2013 dne , datum, (datum výkazu v IS , datum, ), přičemž původní žaloba byla podána až dne , datum, , tedy po uplynutí 3 let, a nárok (i za předchozí měsíce) je promlčen.6. Závěrem žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči účastnici , právnická osoba, . platební povinnost, nelze přiznat úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, neboť takto uložená povinnost by vyplývala ze zákona a nebyla (nemohla být) předmětem závazkového vztahu mezi žalobkyní a účastnice , právnická osoba, . (argumentace bod E).7. Účastnice , právnická osoba, . se k žalobě vymezila negativně. V prvé řadě uvedla, že její role v systému je konstruovaná jako finančně neutrální, neboť je povinna příslušnou částku vybrat od svých zákazníků a tuto částku postoupit operátorovi trhu. Tj. její postavení v systému POZE nemělo a nemá za důsledek zisk ani ztrátu. Účast v systému POZE pro ni představuje pouze administrativní a finanční zátěž. Jakožto shodná tvrzení uvedla, že rozsah tohoto řízení se týká pouze předmětného období (tj. od , datum, do , datum, ) u elektřiny v tomto období vyrobené ve výrobnách Teplárna MB a , adresa, , stejně tak, že se jedná o elektřinu dodanou ke spotřebě společnosti , právnická osoba, ., tj. bez použití přenosové soustavy provozované účastnicí , právnická osoba, . Zejména odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky (dále jen „NS ČR“) č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , a zdůraznila zásadní judikatorní závěry s tím, že na předmětnou věc zcela dopadají. Navrhovala zamítnutí žaloby.8. K argumentaci bodu A) a B) žalobkyně účastnice , právnická osoba, .