5 C 54/2025-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 565 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela dne 14. 7. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě, které poskytla žalovanému celkem částku 17 600 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, byl vyzván k úhradě dluhu. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, žalovaný vyplnil registrační formulář, byl obeznámen s podmínkami poskytnutí úvěru. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, posoudila příjmy a výdaje žalovaného, provedla lustraci v příslušných databázích, nicméně k tomuto nemá žádnou dokumentaci. Žalovaný byl upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 15. 2. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl označen jménem, příjmením, bydlištěm, e-mailem a telefonním číslem. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, první splátka byla stanovena částkou 1 195 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 30 % ročně, RPSN 34,50 %.6. Z výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že dne 14. 7. 2024 zaslala částku 16 000 Kč na účet , č. účtu, , dne 30. 8. 2024 zaslala částku 800 Kč na účet , č. účtu, , dne 24. 9. 2024 zaslala částku 800 Kč na účet , č. účtu, .7. Z upomínky ze dne 12. 1. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 17 783 Kč.8. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a přiloženého seznamu byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.9. Ze oznámení ze dne 15. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni, a zároveň zaslána předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky, a to tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení a předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 15. 2. 2025.10. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 9. 2025 bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, že dne 14. 7. 2024 byla na tento účet připsána částka 16 000 Kč, dne 30. 8. 2024 částka 800 Kč a dne 24. 9. 2024 částka 800 Kč.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 14. 7. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet úvěr ve výši 16 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 17 600 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na jistinu uhradil částku 1 604 Kč. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne 15. 2. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.16. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.25. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s