17 C 223/2021-37 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 9 389 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 5 500 Kč, a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 788 Kč. Žalobkyně žalovanému jistinu zápůjčky poskytla, žalovaný však nedodržel řádně podmínky pro splácení, když jistinu spolu s poplatkem neuhradil do data splatnosti dne [datum]. Žalovanou částku 9 389 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 788 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 101 Kč, příslušenství se skládá z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (5× 500 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 288 Kč (jistiny a poplatku) od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 5 500 Kč převodem na jeho bankovní účet, a že se žalovaný zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 788 Kč uhradit nejpozději do [datum]. Svou povinnost žalovaný nesplnil a ničeho neuhradil. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti omezila toliko na to, že si nechala předložit výplatní pásky za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] a provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí, přičemž výdajové poměry žalovaného nebyly zmapovány vůbec. Pro, byť omluvenou, nepřítomnost žalobkyně při ústním jednání, nebylo možné tuto poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní žalobkyně sice s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž přenechala žalovanému finanční prostředky a tomu pak měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Pokud právní žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné a plnění, na jeho základě poskytnuté nutno kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný, který poskytnuté peněžní prostředky bez právního důvodu přijal, je proto povinen žalobkyni vrátit plnění, tedy v částce 5 500 Kč, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Výzva k plnění byla obsažena v rámci předžalobní výzvy ze dne [datum] (ohledně dřívějších výzev nebyl soudu doložen doklad o jejich odeslání žalovanému), která byla téhož dne odeslána na adresu bydliště uvedenou v předmětné smlouvě, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena (srov. § 573 o. z.). S ohledem na přiměřenou třídenní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení ve vý ši 8,25 % ročně, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. rozsudku) 13. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut (výrok II. rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne [datum].