17 C 278/2021-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 926,26 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 6 926,26 Kč (odpovídající jistině ve výši 4 500 Kč a sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 426,26 Kč) nejpozději dne [datum]. Žalovanému byla jistina úvěru vyplacena převodem na účet, žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 426,26 Kč, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ust. § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 4 500 Kč převodem na jeho bankovní účet, a že se žalovaný zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 426,26 Kč uhradit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě o úvěru byly sice uvedeny údaje žalovaného:„ [anonymizována dvě slova]“, [rodné číslo], trvale pobytem„ [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec]“, avšak zda žalovaný byl skutečně osobou, která uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, se v řízení prokázat na základě předložených důkazů žalobkyni nepodařilo. Z předloženého výpisu z účtu toliko vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 4 500 Kč, přičemž majitelem daného bankovního účtu je žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně (byť soud žalobkyni v rámci hospodárnosti a rychlosti řízení v předvolání předem upozornil, které skutečnosti jsou problematické). Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Žalobkyně tak neunesla své břemeno důkazní ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného jakožto účastníka úvěrové smlouvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání dle ust. § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. 8. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení nebylo dostatečným způsobem prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ve znění předloženém soudu právě s osobou žalovaného. Z předložených listinných důkazů nelze seznat jednoznačný projev vůle žalovaného směřující k uzavření úvěrové smlouvy, tedy že by kontrahující osobou uzavírající smlouvu o úvěru byl opravdu žalovaný. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalobkyní uváděné informace ohledně žalovaného totiž mohla prostřednictvím internetu uvést i jiná osoba, než žalovaný. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že úvěr uzavřela s osobou žalovaného. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 10. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 4 500 Kč bez právního důvodu, žalovaného vyzývala k úhradě, avšak žalovaný zaslané peněžní prostředky nevrátil, a tím se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím. 14. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažena v rámci oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla odeslána na adresu bydliště uvedenou v předmětné smlouvě, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na uvedenou 3denní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení ve výši 8,25 % ročně dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. 16. Ohledně zbývající požadované částky odpovídající požadovaného smluvního úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) však soud nevyhověl, neboť tato vyplývají z uzavřené úvěrové smlouvy, jejíž platnost ve vztahu k žalovanému nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně se sama zbavila možnosti, aby ji soud ve smyslu ust. § 118 a odst. 3 o. s. ř. poučil a vyzval k označení důkazů tím, že se nedostavila k ústnímu jednání. Soudu pak nezbývalo než shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené pasivní legitimace žalovaného a žalobu v této části zamítnout. Soud dále zamítl žalobu ohledně zbývajícího úroku z prodlení (jednak za období před splatností s ohledem na doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, a jednak v části převyšující zákonem stanovenou výši úroku z prodlení). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 446,70 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.,