17 C 306/2021-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 246 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 13 246 Kč (odpovídající jistině ve výši 10 000 Kč a sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 246 Kč) nejpozději dne [datum]. Žalovanému byla jistina úvěru vyplacena převodem na účet, žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 246 Kč, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, a že se žalovaný zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 246 Kč uhradit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě byly sice uvedeny údaje žalovaného: [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně/, avšak zda žalovaný byl skutečně osobou, která uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, se v řízení prokázat na základě předložených důkazů žalobkyni nepodařilo. Z předloženého výpisu z účtu toliko vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, přičemž majitelem daného bankovního účtu je žalovaný /viz výpis z účtu žalobkyně, odpověď na žádost o sdělení informací/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně (byť soud žalobkyni v rámci zásady hospodárnosti a rychlosti řízení v předvolání předem upozornil, které skutečnosti jsou problematické). Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 6. Žalobkyně tak neunesla své břemeno důkazní ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného jakožto účastníka úvěrové smlouvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání dle ust. § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje, a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. 7. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení nebylo dostatečným způsobem prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ve znění předloženém soudu právě s osobou žalovaného. Z předložených listinných důkazů nelze seznat jednoznačný projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy, tedy že by kontrahující osobou uzavírající smlouvu byl opravdu žalovaný. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyní uváděné informace ohledně žalovaného totiž mohla prostřednictvím internetu uvést i jiná osoba, než žalovaný. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouvu uzavřela s osobou žalovaného. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 9. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, žalovaného vyzývala k úhradě, avšak žalovaný zaslané peněžní prostředky nevrátil, a tím se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. 13. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažena v rámci oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla odeslána na adresu bydliště uvedenou v předmětné smlouvě, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na uvedenou 3denní lhůtu k plnění se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. 15. Ohledně zbývající požadované částky odpovídající požadovaného smluvního úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) však soud nevyhověl, neboť tato vyplývají z uzavřené úvěrové smlouvy, jejíž platnost ve vztahu k žalovanému nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně se sama zbavila možnosti, aby ji soud ve smyslu ust. § 118 a odst. 3 o. s. ř. poučil a vyzval k označení důkazů tím, že se nedostavila k ústnímu jednání. Soudu pak nezbývalo než shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené pasivní legitimace žalovaného a žalobu v této části zamítnout. Soud dále zamítl žalobu ohledně zbývajícího úroku z prodlení z této části a dále z jistiny za období před splatností s ohledem na doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 246 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje