27 CO 148/2021-219 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně zamítl žalobu, podle níž měla být žalovanému uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec] (výrok I.) a současně určil, že žalovaný je vlastníkem parcely parc. [číslo] (ostatní plocha – jiná plocha), která byla vyčleněna z parcely parc. č. st. [anonymizováno] zapsané [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], a to geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [příjmení] a [jméno], geodetické práce, s. r. o., ověřeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem, pod [číslo] [rok], souhlas s číslováním parcel udělen pod č. PGP [číslo] [rok] [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok II.). Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 66 731,67 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci jsou vlastníky sousedních nemovitostí v k.ú. [obec] u [obec]. Žalovaný užívá připlocenou část pozemku žalobců parc. č. st. [anonymizováno] (vymezenou shora uvedeným geometrickým plánem jako pozemek parc [číslo]). Žalovaný užívá tento pozemek ve stejných hranicích, jak to podle provedeného dokazování v dobré víře činili přinejmenším již jeho dva právní předchůdci – [obec] [anonymizována dvě slova] roku [rok], který pozemek nabyl kupní smlouvou, a [celé jméno svědkyně] od roku [rok], která se vlastníkem„ stala na základě dědického řízení.“ Do okamžiku digitalizace a v návaznosti na ni provedeného vytyčování hranic v roce [rok] nebylo nikdy nikým zpochybňováno, že by právní předchůdci žalovaného při užívání takto ohraničené nemovitosti užívali svou nemovitost ve skutečnosti nad rámec jejích hranic. Soud prvního stupně neuvěřil verzi žalobců o tom, že právní předchůdci žalovaného věděli, že užívají částečně cizí pozemek. Odkázal na judikaturu k otázce dobré víry držitele„ se zřetelem ke všem okolnostem“ a na potřebu posouzení individuálních okolností věci a uzavřel, že v důsledku vydržení sporné části pozemku ze strany právního předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení] nabyla posléze vlastnické právo [celé jméno svědkyně]„ v rámci dědického řízení“ a následně se vlastníkem stal žalovaný„ na základě darovací smlouvy z roku [rok]“ V tomto ohledu je pak bez významu, že právní předchůdkyně žalovaného, [celé jméno svědkyně] jednala v roce [rok] se žalobci o případném odkupu sporné části pozemku a s jakým výsledkem, neboť z titulu vydržení tak činila již jako vlastník. Z tohoto důvodu soud prvního stupně určil, že vlastníkem sporného pozemku je žalovaný. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že jako vlastníci tohoto pozemku jsou v katastru nemovitostí stále zapsáni žalobci a žalovaný nemůže bez tohoto určení dosáhnout změny zápisu vlastnického práva. Ze stejného důvodu soud prvního stupně zamítl žalobu o vyklizení, neboť movité věci má žalovaný ve skutečnosti umístěny na svém pozemku. 2. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobci (dále též jako„ odvolatelé“), a to v celém rozsahu. Ve svém odvolání uvedli, že s rozhodnutím nesouhlasí, neboť soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a tento nesprávný skutkový stav pak právně (nesprávně) posoudil. Vztahy na místě samém podle žalobců zjevně odporovaly stavu vyplývajícímu z katastru nemovitostí a tyto rozdíly„ musely být každému při běžné obezřetnosti zřejmé.“ To se týkalo jak rozměrů stavby – domu [adresa] (aktuálně ve vlastnictví žalovaného), vzdálenosti oplocení, které oddělovalo pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. č. st. [anonymizováno], od domu [adresa] ve vlastnictví žalobců, tak průběhu a hranice pozemku parc. [číslo] (ve vlastnictví obce, jehož část pod označením parc. [číslo] odkoupila právní předchůdkyně žalovaného od obce), průběhu a tvaru pozemku parc. č. st. [anonymizováno] atd. – proto„ každý, kdo by nahlédl do katastrálních operátů, musel bez problémů zjistit chybu“ v umístění oplocení mezi pozemkem žalobců a žalovaného, nesprávné umístění vjezdové brány na pozemku obce či existenci tzv. černých staveb. Vše bylo o to markantnější, že právě pozemek žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] měl od samého začátku jasně dané pravidelné hranice právě v „ rohu“ směrem k bráně směřující do centra obce, kdy koridor popsaný soudem při ohledání pozemku, vedoucí od tohoto pozemku k bráně, se nacházel na pozemku obce a žalobců (resp. právních předchůdců žalobců). To, že„ historicky neměl nikdo zájem se s katastrálním stavem ani seznámit a tento porovnat s umístěním oplocení a dalších staveb“ v místě, nemůže podle žalobců navozovat dobrou víru. V daném případě tak závěry soudu prvního stupně vycházejí výlučně jen z„ léta neměnné existence oplocení,“ z něhož část drátěná se zděnou podezdívkou byla odstraněna, čímž se rozšířil rozsah užívání pozemku žalobců ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Nesprávný je názor soudu prvního stupně, že až do momentu digitalizace a v roce [rok] provedeného vytyčování hranic nebylo nikdy nikým zpochybňováno, že by právní předchůdci žalovaného při užívání takto ohraničené nemovitosti užívali nemovitost ve skutečnosti nad rámec jejích hranic. Spornost hranic„ v místě“ a to, že např. část domu [adresa] ve vlastnictví žalovaného zřejmě leží na pozemku žalobců, bylo zjištěno už v roce [rok] (viz výpověď svědka [celé jméno svědka]). Výsledky tohoto zaměření musely být„ zřejmě známy“ i svědkyni [celé jméno svědkyně]. Soud prvního stupně nehodnotil ani výpověď žalobců o tom, že o zásahu do svého vlastnictví jednali už i s [jméno] [příjmení] krátce po nabytí svého vlastnického práva a že bylo domluveno zjednání nápravy. Žalobci dále poukázali na chybnou interpretaci některých výpovědí, zejména svědkyně [celé jméno svědkyně], svědka [celé jméno žalovaného a svědka] a svědka [celé jméno svědka], přičemž podrobně citovali jednotlivá vyjádření svědků, která jsou podle žalobců se zjištěným stavem v rozporu. [jméno] víru o vlastnickém právu nelze podle názoru žalobců stavět na faktu, kdy se [anonymizováno] jako předchůdci žalovaného„ zjevně ani nesnažili“ (v době pořízení nemovitostí ani následně při různých stavebních činnostech) zjistit stav zápisu v katastrálních operátech, resp. průběh hranic pozemků. Žalobci poukázali na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 90/2018, podle kterého je třeba posoudit okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku. Je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. [příjmení] při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi, otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce, existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého, jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku. Soud prvního stupně podle žalobců nehodnotil, že žalobci odkupovali předmětný pozemek od přímých restituentů, kterým byla předmětná nemovitost vydána od povinné osoby. I restituentky jako prodávající přijímaly restituci tak, jak byla zakreslena v katastrálních mapách, tedy pozemky nezmenšené a bez právních vad (spočívajících např. v možnosti uplatnit námitku vydržení že strany faktických uživatelů). Žalobci dále nastolili otázku, pokud by restituentky dodnes vlastnily předmětné nemovitosti a domáhaly se jako žalobci ochrany vlastnického práva, čí dobrou víru a čí vlastnické právo by měl soud přednostně chránit: vlastnické právo osoby, která převzala liknavým až lhostejným způsobem faktické užívací vztahy bez řádného ověření základních právních souvislostí vyplývajících k katastru nemovitostí, nebo vlastnické právo restituentů v dobré víře přejímajících svůj majetek, kdysi protiprávně zabavený, po ověření stavu zápisu a zákresů v katastru nemovitostí? Ostatně to, že v dané lokalitě podle žalobců„ nebylo vše v pořádku,“ muselo být dlouhodobě zřejmé i obci, když nakonec nechala geodeticky přeměřovat hranice, trvala na majetkové nápravě spočívající v tom, že se nechají geodetiky zaměřit tzv. černé stavby a jejich vlastníci si příslušné zastavěné části obecních pozemků odkoupí, resp. že si odkoupí ty části, které mají zaplocené. I [celé jméno svědkyně] jako předchůdce žalovaného bez problémů od obce vyměřenou část obecního pozemku, zakončenou bránou na obecní náves, odkoupila, a to jako pozemek parc. [číslo]. Pokud by existovala dobrá víra, že tento obecní pozemek užívá stejně jako pozem