19 C 132/2020-43 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne 15. 6. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 1 995 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [příjmení], p.l.c. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 14. 6. 2016 prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 495 Kč nejpozději do 16. 7. 2016. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného náhledem do veřejně dostupných databází. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Pohledávka byla dne 16. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno vhozem do poštovní schránky v místě jeho trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne 14. 6. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 1 500 Kč na číslo účtu [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně poplatkem ve výši 495 Kč do 16. 7. 2016 RPSN činila 3112,64 % /viz prohlášení pro stávajícího klienta na č.l. 33, obchodní podmínky na č.l. 34 Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila částku ve výši 1500 Kč dne 14. 6. 2016 na účet č. č. [bankovní účet] /zjištěno z potvrzení o platbě na č.l. 12, jehož majitelem byl žalovaný /zjištěno ze zprávy [právnická osoba] na č.l. 27 Proti žalovanému je u zdejšího soudu vedeno množství civilních řízení, přičemž se jedná zejména o dluhy z jízdy veřejnou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu /zjištěno z výpisu věcí pro osobu ze soudního systému na č.l. 39 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 16. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek v systému ISAS/. Dopisem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, přičemž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby /viz dopis na č.l. 11 a 11 p.v./. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu jeho trvalého bydliště téhož dne /viz podací lístek na č.l. 13 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení: Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 610 odst. 1 věta první o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (který byl současně úvěrem spotřebitelským), na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 495 Kč do 16. 7. 2016. Soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nahlédla do dostupných registrů. Soud přitom sám nahlédnutím do soudního sytému nezjistil, že by žalovaný již v době poskytnutí úvěru byl v tzv. dluhové pasti a nebylo by v jeho silách poskytnutý úvěr splatit. Jelikož žalovaný úvěr společně s úrokem nesplatil, uložil mu soud povinnost, aby částku ve výši 1 995 Kč (jistina 1 500 Kč + úrok 495 Kč) uhradil žalobkyni, které byl dluh řádně postoupen. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do 16. 7. 2016) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.