19 C 230/2021-64 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena dne 26. 4. 2014 poštovní poukázkou částka 500 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 50 Kč do 4. 7. 2014. Žalovaný však do dnešního dne na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalobou požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit pouze jistinu úvěru ve výši 500 Kč a dále z uvedené jistiny zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě byla žalovanému poštovní dodejkou vyplacena částka 500 Kč dne 26. 6. 2014. Žalovaný měl zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve výši 50 Kč do 4. 7. 2014 /viz dodejka na č.l. 20 a 50 a informace o zápůjčce na č.l. 19 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č.l. 58 Žalovanému bylo dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dluhu, přičemž dopis byl odeslán dne 26. 1. 2018 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22, podací lístek na č.l. 21 Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 6. 2020, přičemž dopis mu byl odeslán následujícího dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 23 včetně podacího lístku na č. l. 14 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném do 30.11.2016, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení věci by se soud měl nejprve zabývat, zda byla řádně uzavřena smlouva o úvěru, pro jejíž platnost je nutno postavit na jisto, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání, zda zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se domáhá výhradně jistiny úvěru ve výši 500 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), kterou, jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by byl výsledek sporu zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 500 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena prostřednictvím poštovní dodejky, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Ten samý závěr pak soud učinil i s ohledem na požadované příslušenství. Kdyby smlouva o úvěru byla platná, splatnost celého dluhu by nastala dne 4. 7. 2014. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit právě do 4. 7. 2014. Jelikož dluh žalovaného byl postoupen řádně na žalobkyni, je žalovaný povinen uvedené uhradit právě jí. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 5. 7. 2014 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak jak požadovala žalobkyně. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. v maximální výši 500 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč, avšak s ohledem na § 14b odst. 4 a.t.), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 168 Kč (21 % z částky 800 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.