19 C 257/2021-63 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena v hotovosti částka 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 12. 9. 2014. Žalovaný však do dnešního dne na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalobou požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit pouze jistinu zápůjčky ve výši 1 000 Kč a dále z uvedené jistiny zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti vyplacena částka 1 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve lhůtě do 12. 9. 2014 /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 19, kopie občanského průkazu žalovaného na č. l. 25-26, informace o zápůjčce na č. l. 31 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 21-24 Žalovanému bylo dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky, v němž byl zároveň vyzván k úhradě dluhu, přičemž dopis byl odeslán dne 26. 1. 2018 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 27, podací lístek na č. l. 28 Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 5. 2020, přičemž dopis mu byl odeslán dne 15. 5. 2020 předžalobní upomínku na č. l. 20 včetně podacího archu na č. l. 29 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném do 30. 11. 2016, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pro právní posouzení věci by se soud měl nejprve zabývat, zda byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce, pro jejíž platnost je nutno postavit na jisto, zda právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k prokázání, zda zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soudu by nezbylo, než smlouvu o zápůjčce posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny zápůjčky žalovanému bez právního titulu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se domáhá výhradně jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení), kterou, jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila. Soud proto v tomto konkrétním případě s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by byl výsledek sporu zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 1 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině zápůjčky, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplacené zápůjčky na základě platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož dluh žalovaného byl postoupen řádně na žalobkyni, je žalovaný povinen uvedené uhradit právě jí. 11. Ten samý závěr pak soud učinil i s ohledem na požadované příslušenství. Kdyby smlouva o zápůjčce byla platná, splatnost celého dluhu by nastala dne 12. 9. 2014. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit právě do 12. 9. 2014. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.