20 C 213/2021-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 3 601,8 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 601,8 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely přes webové stránky poskytovatelky úvěru dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měla žalovaná splatit nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 601,8 Kč. Žalovaná se zadáním svých osobních údajů na příslušné webové stránce nejprve zaregistrovala. Po dokončení registrace zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření její schopnosti úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná byla rovněž lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. O žalované nevznikly pochybnosti ohledně její platební schopnosti. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data finanční prostředky nevrátila. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla mj. pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby upomínána k úhradě dluhu. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet žalované částku ve výši 2 000 Kč (tato částka byla připsána na bankovní účet žalované téhož dne) pod variabilním symbolem shodujícím se s rodným číslem žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] vygenerovala smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], v níž je na místě podpisů uveden podpis člena představenstva právní předchůdkyně žalobkyně a u žalované je strojově uvedeno její jméno a příjmení a SMS kód: 2d8a. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou z této smlouvy z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dne [datum] předal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě před podáním žaloby. Dluh měl být uhrazen do tří dnů. 5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná dne [datum] projevila vůli být vázán Smlouvou o úvěru číslo [anonymizováno] ve znění žalobkyní v řízení předloženém, tj. s tvrzenou splatností a uvedeným poplatkem za poskytnutí úvěru. Tento skutkový závěr nelze učinit pouze z předložené smlouvy, v níž je na místě podpisu žalované uveden SMS kód, aniž by bylo v řízení prokázáno, že takový kód byl kdy žalované zaslán a ta jej následně zadala do nějakého webového rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně, a to ani ve spojení se zaslanou platbou ve výši 2 000 Kč na účet žalované, neboť toto nic nevypovídá o podmínkách, za kterých měl být úvěr uzavírán. V řízení rovněž nebylo prokázáno, jaké byly osobní a majetkové poměry žalované před tvrzeným sjednáním smlouvy o úvěru, tj. zejména její osobní stav, případná vyživovací povinnost, forma bydlení, výše a zdroje příjmů, výše výdajů, další závazky a jakým způsobem byly tyto skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak svým procesním postupem sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 6. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebyla v řízení prokázána vůle žalované být vázán předloženou smlouvou o úvěru, posoudil soud ve vztahu k částce 2 000 Kč danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat v plné výši, neboť se o ni bezdůvodně obohatil a nebylo prokázáno, že by dluh alespoň částečně uhradila. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se a kdy výzva k úhradě dlužné částky zaslaná žalobkyní dostala do dispozice žalované, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne [datum] (okamžik doručení zásilky obsahující hmotněprávní úkon nastal uložením výzvy k vyzvednutí zásilky na poště, neboť tohoto dne se žalovaná měla a mohla s obsahem zásilky seznámit). Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu do [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobkyně v řízení ani nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala schopnost žalované případný úvěr vrátit. I kdyby tak soud shledal, že došlo k uzavření smlouvy v předloženém znění, nemohl by uzavřít, že bylo prokázáno, že k jejímu uzavření došlo poté, co právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalované. I z tohoto důvodu by tak soud musel uzavřít, že je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná, neboť by byl úvěr poskytnut v rozporu § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK) 9. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno platné uzavření smlouvy, ze které by takové nároky vyplývaly, jakož ani dřívější doručení výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku). 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů