20 C 257/2021-37 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli přes webové stránky poskytovatelky úvěru dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný se zadáním svých osobních údajů na příslušné webové stránce nejprve zaregistroval. Po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný byl rovněž lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. O žalovaném nevznikly pochybnosti ohledně jeho platební schopnosti. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data finanční prostředky nevrátil. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla mj. pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dluhu. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet žalovaného částku ve výši 6 000 Kč (tato částka byla připsána na bankovní účet žalovaného tentýž den) pod variabilním symbolem shodujícím se s rodným číslem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] vygenerovala smlouvu o úvěru, v níž je na místě podpisů uveden podpis blíže nespecifikované osoby právní předchůdkyně žalobkyně a u žalovaného není uvedeno ani jméno, ani podpis. Dle textu smlouvy je čerpán úvěr ve výši 6 000 Kč, s datem poskytnutí úvěru k [datum], se splatností do [datum]. Úvěr nebyl úročen, ani s jeho poskytnutím nebyl spojen žádný poplatek. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným z této smlouvy z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dne [datum] předal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě před podáním žaloby. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum]. Dluh měl být uhrazen do tří dnů. 5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný dne [datum] projevil vůli být vázán Smlouvou o úvěru ve znění žalobkyní v řízení předloženém, tj. s tvrzenou splatností. Tento skutkový závěr nelze učinit pouze z předložené smlouvy, v níž absentuje podpis žalovaného, a to ani ve spojení se zaslanou platbou ve výši 6 000 Kč na účet žalovaného, neboť toto nic nevypovídá o podmínkách, za kterých měl být úvěr uzavírán. V řízení rovněž nebylo prokázáno, jaké byly osobní a majetkové poměry žalovaného před tvrzeným sjednáním smlouvy o úvěru, tj. zejména jeho osobní stav, případná vyživovací povinnost, forma bydlení, výše a zdroje příjmů, výše výdajů, další závazky a jakým způsobem byly tyto skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak svým procesním postupem sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 6. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebyla v řízení prokázána vůle žalovaného být vázán předloženou smlouvou o úvěru, posoudil soud ve vztahu k částce 6 000 Kč danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat v plné výši, neboť se o ni bezdůvodně obohatil a nebylo prokázáno, že by dluh alespoň částečně uhradil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby, v níž byl vyzván k úhradě dluhu do [datum], od následujícího dne je tak s úhradou dluhu v prodlení a náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobkyně v řízení ani nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného případný úvěr vrátit. I kdyby tak soud shledal, že došlo k uzavření smlouvy v předloženém znění, nemohl by uzavřít, že bylo prokázáno, že k jejímu uzavření došlo poté, co právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalovaného. I z tohoto důvodu by tak soud musel uzavřít, že je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná, neboť by byl úvěr poskytnut v rozporu § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK) 8. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno dřívější doručení výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 923 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu