7 C 321/2021-34 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku (internet) smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem [částka] do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud v této věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. EPR 208630/2021-9, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum], prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách [webová adresa] smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním bankovním převodem částku ve výši [částka]. Tato částka byla téhož dne připsána na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený na jméno žalovaného /výpis na č. l. 29 - 31 spisu/. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do [datum]. Při řádném splacení částky [částka] ve dvou splátkách po [částka] nebyl účtován žádný poplatek ani úrok, dle článku III. výše RPSN je v případě řádného splácení ve výši 0 % ročně /formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 – 22, smlouva na č. l 17 – 19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum] /oznámení na č. l. 23 spisu/. Žalovaný byl k uhrazení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla odeslána téhož dne /předžalobní upomínka na č. l. 23 p.v., podací lístek na č. l. 24 spisu/. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Dle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si stany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit ve dvou splátkách po [částka], a to bez jakékoli odměny za poskytnutí, tj. bezúročně. Právě s ohledem na obsah smlouvy neposoudil soud finanční transakci jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a nepodřídil ji tak ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru včetně případného ověřování splnění povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru odborně posoudit úvěruschopnost dlužníka. Protože žalovaný svůj dluh neuhradil, soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši [částka]. Z této částky [částka] představuje soudní poplatek, [částka] představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po [částka] podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × 200 + 21% DPH) a [částka] představuje paušální částku náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právních služeb po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21% DPH). Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.