8 C 83/2021 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud dne [datum] se žalobou, ve které se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Ke vzniku tohoto nároku došlo na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum], [číslo] kterou uzavřel žalovaný s obchodní společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to ve formě 53 týdenních splátek ve výši [částka]. Žalovaný svému smluvnímu závazku nedostál, když splátky řádně a včas nehradil. Na svůj dluh uhradil [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] S.á.r.l. a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvám ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 5. Soud vycházeje z listin učinil následující skutková zjištění: 6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem žalovaný potvrdila převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smlouvu o úvěru na č. l. 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 spisu, podací arch na č. l. 20 spisu/. [právnická osoba] S.à.r.l. následně postoupila pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 24 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 21 spisu, podací lístek na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 9. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 10. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka], a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka] za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve 53 týdenních splátkách. Souhrnný poplatek představuje 69,60 %. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce 2008 okolo 13,50 % ročně. Za této situa