11 C 61/2021-54 — Okresní soud v Mělníku

1. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se dne [datum] obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 5 437 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tomuto poskytla jistinu ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 27% p.a. ve výši celkem 1 062 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 580 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 5 700 Kč. Žalobkyně tak pro opakované prodlení žalovaného se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Celou pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]). Aktuální výše dlužné jistiny a poplatku činí k dnešnímu dni částku 5 437 Kč (jistina 3 504,19 Kč a poplatek 1 932,81 Kč). Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 27% p.a. z částky 3 504,19 Kč od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, kdy tento představuje částku 2 595,05 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. a to od data zesplatnění do postoupení pohledávky, tedy zde 766,09 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. od data postoupení do zaplacení a to z dlužné jistiny ve výši 3 504,19 Kč. Žalobkyně požaduje též úrok ve výši 27% p.a. z částky 3 504,19 Kč (dlužné jistiny) od data postoupení pohledávky do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Jako svůj pravidelný měsíční příjem uvedl částku 14 854 Kč, kdy tento plyne ze zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o., kde je zaměstnán jako dělník ve výrobě na dobu určitou a to do [datum]. Údaj o zaměstnání byl ověřen na základě předložené pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíc [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že bydlí s rodiči, tak za nájem měsíčně utratí pouze částku 2 500 Kč a dále mezi jeho pravidelné měsíční výdaje patří částka 200 Kč za telefon, 864 Kč za interní splátky, 3 283 Kč za splátky externích zápůjček a 6 000 Kč za výdaje na domácnost. Zápůjčky a jiné závazky žalovaný v žádosti o úvěr negoval. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum], přičemž svou povinnost nesplnil, když tento hradil pouze částečně ve výši 5 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Soud ale dále z hlediska výše popsaného skutkového stavu nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost uloženou jí zákonem a to posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru s odbornou péčí. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě které přenechala žalovanému jistinu ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, ale smlouva o úvěru nebyla platně sjednána z důvodu absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobkyně sice předložila zákaznickou kartu, na základě které její právní předchůdkyně úvěruschopnost posuzovala, ovšem údaje zde uvedené dokládají pouze formální a nikoliv faktické zkoumání příjmové a výdajové situace osoby, která o úvěr žádá. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, což ovšem není zohledněno v průměrných měsíčních výdajích, kde je uvedeno výživné 0 Kč. Výdaje na nezaopatřené dítě byly tedy zcela opomenuty. V zákaznické kartě mezi výdaje žalovaný zahrnul též splátky závazků vůči jiným věřitelům a to ve výši 3 283 Kč, aniž by však bylo uvedeno, z čeho tyto plynou a dokonce jiné zápůjčky a závazky u jiných společností níže výslovně neguje zaškrtnutím příslušného políčka. Právní předchůdkyně žalobkyně dále naprosto nereflektovala skutečnost, že má žalovaný uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou a to do [datum] a poskytla tak úvěr osobě, jejíž příjem je do budoucna s ohledem na nastavenou dobu splácení, nejistý. Závěrem soud podotýká, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti spoléhat pouze na informace získané od osoby, která o poskytnutí úvěru žádá, nýbrž je třeba takové informace řádně ověřit. Stejně tak se nelze spoléhat