12 C 291/2022-72 — Okresní soud v Mělníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 800,82Kč s odůvodněním, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako sekretářka – asistentka ředitele. Žalobkyni nebylo ze strany žalovaného umožněn od [datum] do [datum] vstup na pracoviště z důvodu opatření na straně žalované [číslo]„ Zpřísněná provozně-hygienická opatření“, neboť nepředložila negativní výsledek antigenního testu na přítomnost onemocnění COVID – 19 akreditovanou oficiální laboratoří. Žalovaná jako zaměstnavatel označila absenci žalobkyně za omluvenou, avšak nepřiznala jí nárok na mzdu. Žalobkyně se domnívá, že jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele nikoliv na straně zaměstnance a náleží jí mzda, kterou však ve výplatním termínu nebyla žalobkyni vyplacena. Žalovaná nevyplatila mzdu žalobkyni za výše uvedené období ani do 15 dnů od termínu, kdy měla příslušnou mzdu žalobkyni vyplatit. Žalobkyně podala z důvodu právní jistoty opakovaně ukončení pracovního poměru, a to dne [datum] a dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ukončila pracovní poměr, přísluší ji od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Nejbližší výplatní den byl [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou mzdy. První prodlení s úhradou mzdy se uskutečnilo v měsíci prosinci 2021, pro výpočet mzdy vycházela žalobkyně z období předcházejícího čtvrtletí, a to z měsíce 7/ 2021 / 21 691Kč, 8/ 2021 / 22 315Kč, 9/ 2021 / 21 746Kč, mzdový průměr tak činil 21 917,33Kč měsíčně. Žalobkyně tak požaduje za období [datum] [datum], za 9 pracovních dní částku 8 966,18Kč /21 917, 33: 9 = 8 966,18Kč Náhrada mzdy je pak požadována ve výši průměrného výdělku 21 917,33Kč x 2, tj. ve výši 43 834,66Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní výzvu, na kterou žalovaná prostřednictvím právního zástupce sdělila, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná v rámci smírného řešení sporu navrhovala úhradu pouze ve výši 9 972Kč, žalobkyně ve výši 40 000Kč. 2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu vyjádřila tak, že žalovaná jako zaměstnavatel byla oprávněna uložit žalobkyni jako zaměstnanci testovat se na onemocnění„ Covid“, když v předmětném období začínala další z vln onemocnění, na které už tou dobou umřely miliony lidí po celém světě. O závažnosti situace nejlépe svědčí skutečnost, že s účinností od [datum] byl v České republice opět vyhlášen nouzový stav. Opatření, které zavedla žalovaná, bylo zcela v souladu s § 101 odst. 1 zák. práce, když se žalovaná zcela racionálními a zcela přiměřenými prostředky snažila ochránit zdraví zaměstnanců a zabránit šíření nemoci„ Covid“. V listopadu 2021 se žalovaná potýkala s rychle rostoucím počty nakažených, na žalovanou a další osoby byl činěn mediální tlak a politický apel k zodpovědnému chování. Žalovaná svým opatřením nepřebírala odpovědnost za celkový zdravotní stav svých zaměstnanců, nýbrž se snažila splnit svou zákonnou povinnost tím, že přijala efektivní opatření odpovídající vážnosti situace z pohledu šíření onemocnění„ Covid“ představující významné zdravotní riziko pro zaměstnance. Není pravda, že náklady na testování zaměstnanců žalovaná nehradila. Žalovaná nabízela zaměstnancům, kterých se testování týkalo, náhradu nákladů vynaložených na testování oproti předložení výsledku testu a dokladu o jeho úhradě. V případě žalobkyně byla situace taková, že ta odmítala částku za provedení testu uhradit, a to i přes výslovné ujištění žalované, že jí tyto náklady po jejich doložení budou následně zaplaceny. Žalovaná se snažila najít i jiná řešení, ale žalobkyně pracovala na pozici asistentky generálního ředitele a s ohledem na její pracovní zařazení a z něj plynoucí povinnosti nemohla vykonávat svou práci na tzv. home office. Absence na straně žalobkyně ve dnech [datum] až [datum] vznikla z důvodu na straně žalobkyně a jednalo se o porušení povinnosti plynoucí z pracovního poměru a z § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce. Pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně tak nebyly dány zákonné důvody, neboť žalovaná uhradila žalobkyni mzdu, na kterou ji vznikl nárok. Mzda byla žalobkyni na měsíc listopad vyplacena dne [datum] převodem na účet. Naopak žalovaná vzhledem k tomu, že žalobkyně nesjednala nápravu ani po písemných výtkách, které ji byly doručeny dne [datum], přistoupila žalovaná jako zaměstnavatel dle § 55 odst. 1 písmb) zák.práce k okamžitému zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovní povinnosti, kdy toto bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí se závěry inspektorátu práce, který vycházel z nesprávného předpokladu, že žalovaná neproplácela provedené testy. 3. Soud na základě dokazování dospěl k těmto dalším skutkovým zjištěním: 4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] /viz č.l. 15 spisu/ a z Dohody o změně sjednaných pracovních podmínek /viz č.l. 6 spisu/ a shodných tvrzení účastníků soud zjišťuje, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od [datum] jako sekretářka-asistentka ředitele žalované, pana [jméno] [příjmení], na pracovišti na adrese [adresa žalované], výplatním dnem byl 20. den následujícího měsíce po vykonání práce za měsíční období. 5. Z výplatních lístků žalobkyně /viz výplatní lístky na č.l. 47-50 spisu/ soud zjišťuje, že hrubá mzda žalobkyně v červenci 2021 činila 21 691Kč, v srpnu 2021 činila 22 315, v září 2021 činila hrubá mzda žalobkyně 21 746Kč, v prosinci 2021 činila hrubá mzda žalobkyně 21 557Kč. 6. Žalobkyně dala žalované dne [datum] /viz č.l. 18 spisu/a dne [datum] /viz č.l. 20 spisu/ výpověď z pracovního poměru, resp. okamžité zrušení pracovního poměru, dle § 56 odst. 1 zák. práce, a to z důvodu, že ji žalovaná nevyplatila část mzdy do 15 dnů po uplynutí splatnosti mzdy. Žalovaná neakceptovala výpověď a opakovaně žalobkyni uváděla dopisem ze dne [datum] a [datum] dopis„ Nepřijmutí výpovědi z formální nedostatečnosti na č.l. 18 rub, 19 spisu/, že mzdu ji vyplatila v plné výši za odpracovaný čas vykázaný v registračním docházkovém systému. Rovněž žalovaná uvedla, že v měsíci listopadu 2021 má žalobkyně neodpracovanou a omluvenou absenci v práci, kdy na základě vnitřního opatření odmítla předložit antigenní test a nebyl žalobkyni tedy umožněn vstup na pracoviště, žalovaná seznámila žalobkyni rovněž s tím, že ji za neodpravovanou dobu nebyla poskytnuta mzda z důvodu překážek na straně žalobkyně jako zaměstnance. Výpověď žalobkyně označila za neplatnou a uvedla, že pracovní poměr s žalobkyní nadále trvá. 7. Z interního dokumentu – Směrnice ze dne [datum], [číslo],„ Zpřísnění provozně – hygienická opatření – Revize 12“ s platností od [datum] do odvolání /viz citované opatření na č.l. 31-32 spisu/, soud zjišťuje, že žalovaná vydala vnitřní opatření, kterým zpřísnila hygienická opatření pro vstup zaměstnanců na pracoviště, kromě jiného zavedla od [datum] povinné testování všech zaměstnanců žalované na onemocnění„ Covid“, a to 2x týdně - v pondělí a ve čtvrtek. Opatření rovněž stanovilo výjimky z testování pro některé osoby. V případě nepřítomnosti zaměstnance v den testu (pondělí) je zaměstnanec povinen doložit laboratorní Antigen test při nástupu do zaměstnání. Pakliže nepředloží výsledek testu, nebude mu umožněn vstup na pracoviště a bude odeslán domů z důvodu překážek na jeho straně. Absence bude omluvená, avšak bez nároku na mzdu. Ohledně úhrady testování zaměstnavatelem nebylo v interním dokumentu uvedeno ničeho. Výjimky z testování se na žalobkyni nevztahovaly /nesporná tvrzení účastníků/. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud mimo jiné zjišťuje, že předseda představenstva žalované je pan [jméno] [příjmení] /viz výpis z obchodního rejstříku žalované na č.l. 37- 41 spisu/, předmětem podnikání žalované je výroba textilií, oděvů a oděvních doplňků, výroba plastových a pryžových výrobků, povrchové úpravy a svařování kovů a dalších materiálů, výroba jízdních kol, vozíků pro invalidy a jiných nemotorových dopravních prostředků, výroba, oprava a údržba sportovních potřeb, her, hraček dětských kočárků, výroba zdravotnických prostředků, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod, maloobchod, pronájem a půjčování movitých věcí a výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd. Z výpovědi předsedy představenstva žalované a zároveň ředitele žalované soud zjistil, že žalovaná má asi 100 zaměstnanců, žalovaná působila v sekretariátu, kde se během dne pohybovalo 10 až 20 lidí za den. 9. Z podnětu žalobkyně byla provedena kontrola Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj, kdy byly učiněny závěry, že žalovaná jako zaměstnavatel nemůže vydat opatření v souvislosti s šířením nemoci„ Covid“, kdy taková opatření může nařizovat pouze Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice. Zaměstnavatel nemá oprávnění ukládat svým zaměstnancům povinnost související s protiepidemickými opatřeními nad rámec opatření uložených vládou. Inspektorát označil postup žalované, že žalobkyni neumožnil vs