16 C 315/2021-28 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] ve 26 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině [částka] a na souhrnném poplatku [částka]. Tuto dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: 5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 26 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouva o půjčce na č. l. 19 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 26 týdnů 405,2 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz Smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v Příloze [číslo] Seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz Smlouvu o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz dopis na č. l. 21 spisu, včetně podacího lístku na č. l. 24 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] výzva k plnění na č. l. 22-23 spisu, včetně podacího lístku na č. l. 25 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 8. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 10. Soud vzal za prokázané, že byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části jistiny včetně zákonných úroků z prodlení. 11. Ohledně souhrnného poplatku ve výši [částka] soud uvádí, že jej posoudil toliko jako formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil souhrnný poplatek [částka] za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena ve 26 týdenních splátkách po [částka]. Při posouzení souhrnného poplatku jako úroku, činila úroková sazba v daném případě 140,17 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly v březnu 2006 okolo 12,56 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než jedenáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). 12. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu částečně důvodnou. Žalobkyně by dle výše uvedeného měla nárok na poskytnutou jistinu zápůjčky po odečtení úhrad ze strany žalované. V tomto případě žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, soud tudíž shledal žalobu důvodnou co do částky [částka], která představuje celou doposud ani z části nesplacenou jistinu zápůjčky. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok I.). 13. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (souhrnný poplatek) soud shleda