18 C 239/2022-44 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěr byl poskytnut přes webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaný zaregistroval, zadal osobní údaje včetně kontaktních údajů. Žalovaný zde odsouhlasil znění smlouvy a zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti splácet (kontrolou žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI) byl úvěr poskytnut. Žalovaný však úvěr nevrátil, dodnes ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávky, dle které byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. Žalovaný ničeho neuhradil. Dne [datum] podepsaly žalobkyně v postavení postupníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne [datum] byla předána k odeslání zásilka obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě dluhu do tří dnů. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum]. 5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru v nepodepsaném znění žalovaným. Toto nevyplývá ani z ostatních v řízení provedených důkazů, zejména z odeslání částky 10 000 Kč na účet žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, jak žalobkyně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného (z jakých zdrojů a s jakým výsledkem). Jelikož žalobkyně nebyla jednání přítomna, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. 6. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, posoudil soud ve vztahu k této částce danou věc dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalobkyně uvedla, že žalovaný ničeho na svůj dluh nehradil, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni zaslanou částku 10 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalovanému byla dne [datum] doručena výzva k plnění, dle které měl plnit do [datum], dostal se žalovaný ode dne následujícího do prodlení. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení požadovaným od dřívějšího data zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku). Pro úplnost soud dodává, že i kdyby soud přijal závěr o sjednání smlouvy v předloženém znění s žalovaným, nebylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zjistila a ověřila majetkové a osobní poměry žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku čehož by byla smlouva stejně shledána neplatnou dle § 87 odst. 1 citovaného zákona. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 983 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 200 Kč za výzvu k plnění a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).