19 C 393/2021-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 56 778,30 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 21. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 8 577 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 63 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 21. 7. 2020. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem na svůj dluh uhradil částku ve výši 3 505 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má v České republice povolený přechodný pobyt za účelem zaměstnání s platností do 18. 11. 2028, přičemž hlášen je na adrese [adresa žalovaného]. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 21. 1. 2019 smlouvu [číslo] včetně smluvních podmínek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 505 Kč a poslední 18. splátce ve výši 3 494 Kč RPSN činilo 127,77 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 35 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 18-19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného zákaznická karta, v němž je uvedeno, že žalovaný coby svobodný bydlel v nájmu, dosáhl základního vzdělání, neměl žádnou vyživovací povinnost, nevlastnil auto. Žalovaný byl zaměstnán jako pracovník skladu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], [IČO], a to na plný pracovní úvazek, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu a dvě aktuální výplatní pásky. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 28 379 Kč, ostatní příjmy domácnosti činily 55 379 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného měly představovat částku 7 000 Kč, přičemž se jedná o odhadované výdaje žalovaného. Žalovaný prohlásil, že nemá jiné dluhy ani exekuce, přičemž ani z informačního systému soudu soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiné závazky či exekuce /viz karta zákazníka na č. l. 20 spisu a výpis věcí pro osobu žalovaného/. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh uhradil celkem částku ve výši 3 505 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26-31 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 25 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 21 včetně podacího archu lístku na č. l. 22 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 16-17, včetně podacího lístku na č. l. 23 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), když soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], [IČO], kde dosahoval průměrného příjmu ve výši 28 379 Kč, což zhruba odpovídá průměrné mzdě skladníka. Žalovaný je muž v produktivním věku, v době uzavření smlouvy nebyly proti žalovanému vedeny exekuce a ani neměl dluhy, které by byly soudně vymáhány. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 13. V řízení však bylo dále prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti předána částka 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 8 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 505 Kč a poslední 18. splátce ve výši 3 494 Kč. Ohledně odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí, že je posoudil toliko jako