19 C 435/2021-86 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 49 800 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 34 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů na upomínání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč) společně se: zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 798 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 75,95 % ročně z částky 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 115 430 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s efektivní úrokovou sazbou ve výši 108,84 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný splatil za období od února 2017 do prosince 2017 celkem 18 036 Kč (9 splátek x 2 004 Kč). 2. Jelikož byl se splátkami [číslo] v prodlení déle než 30 dnů, vzniklo žalobkyni právo podle bodu 6.1. smlouvy požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (prodlení s 2 splátkami delší než 30 dnů x sjednaná smluvní pokuta 499 Kč). 3. Žalobkyně dále požadovala zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů dle bodu 6.2. smlouvy, přičemž v daném případě se jedná o splátku [číslo] (3 x 200 Kč). 4. Jelikož žalovaný přestal dluh splácet, došlo podle č.l. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu ke dni 18. 2. 2018 (tj. 65. den prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 14. 12. 2017). K tomuto datu činila nová jistina dluhu 34 200 Kč (původní jistina 28 772,76 Kč + přirostlý úrok 5 427,24 Kč), jelikož dle článku 6.4. smlouvy k dlužné jistině přirostly nezaplacené smluvní úroky za poskytnutí úvěru. Tuto částku měl žalovaný povinnost uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru bez dalšího. 5. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží až do zaplacení dluhu s tím, že tento úrok i nadále přirůstá k dlužné jistině. Žalobkyně proto požaduje uložit žalované povinnost zaplatit nominální úrokovou sazbu ve výši 75,95 % ročně (nikoliv efektivní, která je uvedena ve smlouvě) z původní dlužné jistiny ve výši 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení (pozn. soudu - k datu 18. 3. 2022 by uvedené činilo částku 89 088,03 Kč). 6. Jelikož žalovaný ničeho nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle článku 6.5. smlouvy na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 200 Kč za období od 23. 11. 2018 do 21. 12. 2020 (data vyhotovení žaloby) vyčíslenou na 14 002 Kč (pozn. soudu – za uvedené období by výše smluvní pokuty činila skutečně 25 992 Kč). 7. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 108,84 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných vždy k 14. dni příslušného kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 96 192 Kč. Podle bodu 2.2. smlouvy běží sjednané úroky až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž po zesplatnění úvěru přirůstají tyto úroky k původní nesplacené jistině. Na těchto úrocích může žalobkyně požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z částky 96 192 Kč, tj. 115 430,40 Kč. Podle bodu 6.1. smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení s kteroukoliv splátkou o délce 30 dnů částku 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle bodu 6.2. smlouvy činí paušální náhrada účelně vynaložených nákladů za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů částku 200 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy dochází k automatickému zesplatnění jistiny úvěru, úroků, smluvní pokuty a náhrady nákladů, v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění se stává součástí nové jistiny dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky. Tuto novou jistinu byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (tj. 65 den prodlení). Podle bodu 6.5. smlouvy vzniklá žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 37, oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 2. 2017 na č.l. 43, dodejky na č.l. 40, předsmluvního formuláře na č.l. 30). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba], přičemž jeho průměrná mzda v období od listopadu 2016 do ledna 2017 činila 16 696 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systému [příjmení], přičemž žalovaný byl v rámci interního hodnocení zařazen do kategorie středního rizika. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, přičemž jeho náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně. Dále je uvedeno, že jeho ostatní výdaje činí životní minimum 3 410 Kč (viz pracovní smlouva na č.l. 33, dohoda o změně pracovní smlouvy na č.l. 27 a dohoda o poskytování stravování a srážkách ze mzdy na č.l. 29, výpis z osobního účtu na č.l. 11, 28, výplatní pásky na č.l. 20-21, výpis ze systému [příjmení] na č.l. 25, hodnocení klienta na č.l. 32). Na žalovaného nebylo v době sjednání smlouvy evidována v katastru nemovitostí žádná nemovitost (viz výpis z KN na č.l. 73). Žalovanému byla částka 30 000 Kč poskytnuta na jeho účet [číslo] [bankovní účet] dne 3. 2. 2017 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru na č.l. 24 a sdělení banky na č.l. 60). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 18 036 Kč. Naposledy uhradil splátku [číslo] to o 27 dní později (viz karta klienta na č.l. 42). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 15. 1. 2018 a dopisem ze dne 14. 2. 2018 k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzva k zaplacení na č.l. 35 a 36). Žalovaný byl informován o zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 18. 2. 2018 (viz dopis na č.l. 41). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem od advokáta žalobkyně ze dne 29. 11. 2021 (viz předžalobní výzva na č.l. 18 a poštovní podací arch na č.l. 17). Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky s fixací sazba od 1 roku do 5 let se pohybovaly v únoru 2017 ve výši 9,55 % ročně (viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách [obec] národní banky www.cnb.cz). Proti žalovanému podala ke zdejšímu soudu žalobkyně další dvě žaloby, z nichž vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 10. 2017 částku 11 000 Kč a dne 13. 12. 2017 částku ve výši 80 000 Kč (viz žaloba ve věci [spisová značka] na č.l. 76 a žaloba ve věci [spisová značka] na č.l. 79). 9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení: 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva nepla