12 C 380/2022-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení 23 801 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že jako vlastník bytového domu nacházejícího se na adrese [adresa žalované], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt [číslo] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala přenechat žalované tento byt k užívání a žalovaná se zavázala platit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 4 625 Kč a zálohové platby na plnění a služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 080 Kč. Podle čl. 4 všeobecných obchodních podmínek ze dne [datum] si pro případ prodlení žalované s úhradou nájemného smluvní strany ujednaly úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná byt užívala, ale za období květen až září 2015 řádně a včas neplatila nájemné a předepsané zálohy na služby, čímž jí vznikl dluh v celkové výši 27 801 Kč Dohodou o uznání dluhu a jeho úhradě ze dne [datum] žalovaná dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše a zavázala se dluh splácet ve splátkách s tím, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jednu splátku řádně a včas stane se celý nesplacený dluh splatným. Žalovaná řádně a včas neuhradila pátou splátku splatnou dne [datum], proto se stala celá zbývající část dluhu ve výši 23 801 Kč ke dni [datum] splatnou. Žalobkyně kromě zesplatněného a uznaného dluhu nárokuje také úrok z prodlení ve výši 0,1% denně za každý den prodlení nejvýše do doby, kdy smluvní úrok z prodlení dosáhne částky ve výši 13 875 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu ze dne 16. 12. 2022 č. j. [číslo jednací] svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 1575 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba [adresa], způsob využití bydlení, nacházející se v obci [obec] v katastrálním území Neratovice, a to vše zapsané na litu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem Středočeského kraje Katastrálním pracovištěm Mělník /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 6-8 spisu/. Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o nájmu bytu. Předmětem nájmu byl byt [číslo] o velikosti 2 + KK se základním příslušenstvím o celkové výměře 37,92 m², nacházející se ve výše uvedeném domě (dále jen„ byt“), za jehož užívání se žalovaná zavázala do posledního dne daného kalendářního měsíce platit žalobkyni nájemné ve výši 4 625 Kč a zálohové platby na plnění a služby spojené s užíváním bytu. Smluvní strany si sjednaly nájemní vztah na dobu určitou od [datum] do [datum]. V čl. 4 všeobecných obchodních podmínek, platných od [datum] si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného nebo záloh za služby smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky /viz smlouva o nájmu bytu na č. l. 13-15 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 10-11 spisu/. Žalobkyně žalované za období od [datum] do [datum] vyúčtovala zálohy za plnění poskytovaná s užíváním bytu s nedoplatkem ve výši – 27 801 Kč /viz vyúčtování na č. l. 16 spisu/. Dohodou o uznání dluhu a jeho úhradě ze dne [datum] žalovaná dluh z nájmu vůči žalobkyni ve výši 27 801 Kč uznala co do důvodu a výše a zavázala se tento splatit v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek, pokud řádně a včas nezaplatí byť jen jednu splátku/viz dohoda o uznání dluhu na č. l. 12 spisu/. Žalovaná dluh nesplatila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 4 spisu, podací lístek na č. l. 5 spisu/. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle o. z., ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (smlouva o nájmu bytu ze dne [datum]), tedy ve znění účinném do 30. 6. 2020. 6. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2237 o. z., smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. 8. Podle § 2246 odst. 1 o. z., strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 9. Podle § 2251 odst. 1 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. 10. Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 14. V poměrech projednávané věci, po zhodnocení všech předložených důkazů, kdy soud tyto hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, nadto aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 801 Kč, která představuje uznaný dluh ve výši 27 801 Kč po odečtení čtyř splátek po 1 000 Kč, a to společně s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to k prvnímu dni prodlení žalované (výrok I. tohoto rozsudku). 15. Soud ovšem nemohl vyhovět žalobě v části, ve které se žalobkyně domáhá uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a v této části žalobu zamítl (výrok II. tohoto usnesení). Při prodlení s placením nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava důsledků prodlení obsažená v o. z. pro závazkové vztahy, nicméně s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. Podle § 2239 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2020 nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty, tedy nelze sjednat smluvní pokutu ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné, nelze si sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. Soud proto podle § 2239 o. z., k ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně nepřihlížel a v tomto směru jej zamítl, k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 6. 2019, č. j. 26 Cdo 2059/2018-158. Jelikož se má vzhledem k výše uvedenému za to, že si strany výši úroku z prodlení neujednaly, uložil soud podle § 1970 věta druhá o. z. povinnost žalované zaplatit výši úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch (neúspěch představovala pouze nepatrná část příslušenství pohledávky), přiznal právo na náhradu účelně vyn