15 C 254/2023-25 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 322 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 322 Kč a vše splatit do [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kterou zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to [příjmení]. Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dluhu. Žalovaná částka ve výši 29 497 Kč sestává z částky 23 322 představující nesplacenou jistinu a poplatek a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč od [datum] do dne vyhotovení žaloby, tj. do [datum], ve výši 6 175 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem odeslaným dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně soudu na výzvu k doplnění svých sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, kdy předpokládá, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy o úvěru a pro tento případ žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen vrátit to, co podle smlouvy o zápůjčce dostal s úroky z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve věci zůstal zcela pasivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne [datum] vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je na místě podpisu žalovaného uvedeno jméno, datum, čas a [příjmení] kód [číslo], který měl být zaslán na telefonní číslo žalovaného. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 322 Kč. Účastníci si smlouvou dále sjednali pro případ prodlení žalovaného v článku 2.3 smlouvy povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky /viz. Smlouva na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaný dne [datum] provedl identifikační platbu na účet žalobkyně a žalobkyně dne [datum] převedla bezhotovostním bankovním převodem ze svého účtu č. [bankovní účet] částku celkem ve výši 19 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] jehož majitelem je žalovaný /viz výpisy plateb na č. l. 10 spisu/. Žalovaný na svůj dluh nehradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů /viz upomínky na č. l. 11 spisu, opakované výzvy k úhradě na č. l. 12-13 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 14 spisu vč. podacího lístku na č. l. 15 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 19 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu se sjednaným poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, když netvrdila, že schopnost žalovaného úvěr splácet jakkoliv ověřovala