17 C 112/2023-30 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 10 438 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalované poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 6 300 Kč, a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 946 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila totožnost žalované pomocí ověřovací korunové platby a předložené kopie dokladu totožnosti. Žalobkyně žalované jistinu zápůjčky poskytla, žalovaná však nedodržela řádně podmínky pro splácení, když jistinu spolu s poplatkem neuhradila do data splatnosti dne [datum]. Žalovanou částku 10 438 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 6 300 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 946 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z výše dlužné jistiny 6 300 Kč, kapitalizovaná do [datum] ve výši 2 192 Kč, příslušenství se skládá z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (5 × 500 Kč) a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná sice nesporovala, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu, na základě níž jí žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 6 300 Kč, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy porušila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované), považuje žalovaná smlouvu za neplatnou, přičemž neplatnost smlouvy dovozuje i pro její rozpor s dobrými mravy. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované jistinu ve výši 6 300 Kč převodem na její bankovní účet, a žalovaná zavázala jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 946 Kč uhradit nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku. /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 7-8 p. v. spisu a všeobecné obchodní podmínky v elektronické evidenci CEPR/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 6 300 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalované na č. l. 13, upomínky a výzvy k úhradě na č. l. 9-11 /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 12 a podací lístek na č. l. 14 4. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti omezila toliko na obecná tvrzení, že si vyžádala informace ohledně rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů, případně nahlédla do relevantních databází. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnost sice v obecné rovině tvrdila, avšak z hlediska zkoumání zůstala pouze u nekonkrétních tvrzení a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že vůbec a v jakém rozsahu, byly schopnosti žalované splatit řádně jistinu zápůjčky zkoumány. Pro, byť omluvenou, nepřítomnost žalobkyně při ústním jednání, nebylo možné tuto poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 13. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. 14. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak neověřovala příjmy ani výdaje žalované. Spokojila se toliko s vyžádanými informacemi od žalované, ohledně jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrů a dále nahlédla do relevantních databází. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska příjmových i výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění údajů získaných ze sdělení žalovaného do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. 15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z ne