17 C 238/2023-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 39 900 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o [anonymizováno] úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 400 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci 500 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 22 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 39 900 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 22 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 15 400 Kč a smluvní pokuta 2 500 Kč (5 × 500 Kč) příslušenství se skládá z úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se nikterak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jako [anonymizováno] uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 400 Kč dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do [datum], neboť z žalobkyní předložených listin /viz smlouvu o úvěru na č. l. 8-10 spisu/ nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, když smlouva o úvěru, resp. její listinná verze je opatřena za žalovaného toliko kódem SMS verifikace. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku vyplněné údaje vyplňovala právě osoba žalovaného. Žalobkyně prokázala pouze, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] odeslala dne [datum] platbu ve výši 22 001 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 11, odpověď na dotaz ohledně majitele bankovního účtu na č. l. 22 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku 12, podací lístek na č. l. 13 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že zaslala na bankovní účet žalovaného částku 22 001 Kč, žalobkyně tedy poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 22 001 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy). Jistinu však žalovaný ani k výzvě neuhradil, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 22 001 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně úroku z prodlení z této částky. 9. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní odeslána dne [datum], přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na tří denní lhůtu, v níž žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí (jakožto i z tvrzeného poplatku) požadovaný úrok z prodlení zamítl. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 283,56 Kč, přičemž tato částka představuje 10,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 596 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 900 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.