5 C 114/2023-102 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 11. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 8. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 89 676,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 652,23 Kč od 15. 3. 2019 do 21. 3. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 677,04 Kč od 22. 3. 2022 do 25. 10. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95 829,22 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa původní účastnice], [IČO]) uzavřela s žalovaným dne 15. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 101 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 714,53 Kč, a to počínaje dnem 15. 4. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků, přičemž úrok byl sjednán ve výši 13,30 % p.a. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 15. 3. 2019. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet, kdy žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr, dopisem ze dne 23. 3. 2022, prohlásila za splatný ke dni 21. 3. 2022. Žalovaného přitom vyzvala dopisem ze dne 25. 10. 2022 k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 102 006,26 Kč s příslušenstvím, ten však ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 20. 3. 2023. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne 5. 9. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 15. 3. 2019 částku ve výši 101 000 Kč /viz výpis z úvěrového účtu v systému [příjmení], výpis z bankovního účtů žalovaného v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjistila, že měsíční příjem žalovaného měl činit 20 915 Kč, žalovaný měl bydlet ve vlastním domě či bytě, měl být ženatý, na nákladech na bydlení se měl podílet v rozsahu 29,88 % a jeho splátky dříve poskytnutých interních úvěru měly dosahovat částky 4 881,99 Kč a splátky dříve poskytnutých externích úvěrů měly být 0 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 15, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 20 -21 Průměrný měsíční příjem žalovaného za období od ledna do března 2019 činil 19 953 Kč, jeho výdaje na nájem činily 8 960 Kč měsíčně, na splátky dříve poskytnutých úvěrů jinými poskytovateli odlišnými od právní předchůdkyně žalobkyně hradil měsíčně 7 265 Kč, na splátky dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně hradil měsíčně 4 881,99 Kč /viz výpis z bankovního účtu žalovaného v systému CEPR/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na poskytnuté finanční prostředky částku ve výši 44 580,18 Kč /viz výpis z úvěrového účtů v systému CEPR/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 /viz výpis právní předchůdkyně žalobkyně z OR na č.l. 10 -11, smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 37 - 41, seznam postupovaných na č.l. 43 -68 Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu nejpozději do 6. 4. 2022 oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č.l. 18 s podacím archem na č.l. 19 Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ve lhůtě do 25. 10. 2022 /viz předžalobní výzva na č.l. 22, podací arch na č.l. 24 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 15. 3. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalovaného, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející /viz smlouvy o úvěru na č.l. 12 - 14, všeobecné produktové podmínky v systému [příjmení], základní produktové podmínky v systému [příjmení], vysvětlení některých pojmů v systému [příjmení], sazebník poplatků na č.l. 16 -17 Žalobkyně uváděla, že předmětné smlouvy měly být podepsány žalovaným v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně, soud jí proto postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval, nechť k těmto tvrzením doloží příslušné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že internetové bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně splňuje požadavky § 562 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a že v něm předmětné smlouvy byly skutečně žalovaným podepsány. Žalobkyně však k tomuto tvrzení žádný důkaz nedoložila, soud má za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že z předložených listin nelze uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy je patrný pouze podpis právní předchůdkyně žalobkyně, nikoli však žalovaného, kdy za něj je ve smlouvě uvedeno PostSignum TSA – TSU 3, kdy toto nelze považovat za elektronický podpis žalovaného. 6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č.l. 12 -14, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně zjistila měsíční příjem žalovaného ve výši 20 915 Kč a dále měsíční výdaje žalovaného, které představovaly splátky dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 4 881,99 Kč. Soud ovšem dospěl k závěru, že takovýto způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění informací od žalovaného stran jeho měsíčních příjmů a ověření dosavadního splátkové zatížení žalovaného, bez zjištění a následného ověření výše měsíčních výdajů žalovaného na bydlení a na živobytí. Navíc v dané věci nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřila výši měsíčního příjmu žalovaného a vycházela pouze z jím uvedené výše v žádosti o úvěr, neboť z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru dosahoval pouze částky 19 953 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela nesprávně z tvrzení žalovaného, že bydlí ve vlastním domě či bytě, ač z výpisu z bankovního účtu lze zjistit, že žalovaný hradil každý měsíc na nájemném částku 8 960 Kč. Taktéž zjištěná výše splátkového zatížení žalovaného neodpovídá výpisům z jeho bankovního účtu, když žalovaný splácel na splátkách dříve poskytnutých úvěrů jinými poskytovateli částku 7 265 Kč měsíčně a dále ještě na splátkách dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně v měsíční výši 4 881,99 Kč. Již jen porovnáním takto zjištěných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze zjistit, že žalovaný neměl v době žádosti o spotřebitelský úvěr dostatek finančních prostředků k jeho úhradě, když jeho měsíční příjmy činily částku 19 953 Kč a jeho měsíční výdaje částku 21 107 Kč. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to