5 C 244/2023-47 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 10. 5. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 12. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 910 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 6. 7. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 5. 8. 2022. Žalovaný však na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Totožnost žalovaného byla ověřena poskytnutím fotokopie občanského průkazu. Následně žalovaný odsouhlasil návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 010 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 900 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 6. 8. 2022 do 4. 11. 2022). Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 3. 2023. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 12. 9. 2023 se žalobkyně omluvila z účasti při jednání nařízeném na den 26. 9. 2023 s tím, že navrhla, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. K jednání se nedostavil ani žalovaný, ač řádně předvolán, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla dne 6. 7. 2022 částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného /přehled bankovních transakcí na č. l. 20 spisu, sdělení [právnická osoba] na č. l. 37 spisu/. Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho /tvrzení žalobkyně/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č. l. 27 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužné plnění uhradil více, než kolik tvrdila žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 6. 7. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (listina na č. l. 8 - 9 spisu, včetně informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10 – 11 spisu, všeobecných obchodních podmínek na č. l. 21 - 23 spisu, sazebníku na č. l. 24 – 26 spisu a souhlasu se zpracováním osobních údajů na č. l. 12 – 14 spisu), v níž chybí podpis žalovaného. Z ničeho pak nevyplývá vůle žalovaného být vázán smlouvou o úvěru v předloženém znění, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění textu na č. l. 8 – 9 spisu, musel by soud na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 28 895 Kč, z ničeho však nevyplývá, že by zjišťovala (natož ověřovala) také výši průměrných měsíčních výdajů žalovaného či že by ověřila jeho dosavadní úvěrové zatížení splátkami dříve sjednaných úvěrů nebo existenci exekucí na jeho majetek/viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 15 – 19 spisu, doplnění žaloby na č.l. 44 Soud dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když zjišťovala pouze výši jeho příjmů, a následně je ověřit, což opět provedla pouze částečně ve vztahu k příjmům žalovaného. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 8. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 10. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 6. 7. 2022 částku 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 10. 3. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 3. 2023 (§ 573 o.z.), žalovaný byl potom povinen k úhradě dlužné částky ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat v daném případě lhůtu 5 pracovních dnů, tj. do 22. 5. 2023 (srov. rozsudek NS 33 Cdo 3460/2019). Žalovaný se proto dostal do prodlení s úhradou dluhu dne 23. 5. 2023 a od tohoto dne tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 11. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 010 Kč s příslušenstvím, dále na zaplacení úroku z prodlení požadovaným z částky 13 010 Kč za dřívější období a smluvní pokuty zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 685 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 30,4 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 910 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 30