ECLI: ECLI:CZ:OSME:2023:5.C.320.2023.1 Datum: 2023-12-19 Předmět: O zaplacení 195 897,54 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 120/2001 Sb.", "§ 588 z ["smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: O zaplacení 195 897,54 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.), § 1968 (89/2012 Sb.), § 2991 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 6. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 4. 12. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 195 897,54 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že prostřednictvím mandatáře uzavřela s žalovaným na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy ze dne 15. 6. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 190 000 Kč dne 19. 6. 2019 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 699 Kč, a to od 15. 7. 2019 splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet, kdy se dostal do prodlení se splátkami ve výši 3 699 Kč splatných dne 15. 5. 2022, 15. 6. 2022, 15. 7. 2022, 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 10. 2022, 15. 11. 2022 a 15. 12. 2022. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínám, avšak bezvýsledně, proto žalobkyně přistoupila dopisem ze dne 28. 12. 2022 k zesplatnění všech pohledávek ke dni 16. 12. 2022. Žalovaná částka sestává z neuhrazených předepsaných splátek ve výši 29 472 Kč, zesplatněné jistiny ve výši 139 454,54 Kč, účelně vynaložených nákladů za odeslání oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek ve výši 450 Kč a z poplatku za odeslání VTP ve výši 200 Kč. Dále je požadována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 139 454,54 Kč od 18. 1. 2023 do 9. 6. 2023 v kapitalizované výši 21 400 Kč a smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 3 163 Kč. Dále je požadován úrok z prodlení ve výši 1 558 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 168 926,54 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného vyšla především z registru rizikových subjektu [anonymizováno] banky, registru SOLUS, dalších registrů a databází (interní platební morálka klienta, interní Black list, ISIR, registr hledaných osob, CEE), příjmu a výdajů žalovaného, obratu na běžném účtu, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezervy a demografických/statistických informací. Žalovaný neměl záznam v žádném z uvedených registrů (databází). Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], který byl žalobkyní ověřen v databázi. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena a vyhodnocena na základě doložených výpisů z BÚ/výplat pásek za období od 3-5/ 2019, resp. 1-2/ 2019. Z transakcí na účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalobkyně zjistila, že za období od 1. 3. 2019 do 31. 5. 2019 zaměstnavatel zasílal žalovanému čistou měsíční mzdu v průměrné výši 25 000 Kč. Žalobkyně dále posuzovala výdaje sdělené žalovaným s částkami životního minima a částkami ze statistických dat. Žalovaný mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedl náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti započetla do výdajů vyšší částku 3 800 Kč, vyplývající ze statistických údajů, neboť částka uvedená žalovaným byla nižší než průměrné výdaje. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a bez vyživovacích povinností.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne 19. 12. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.
4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky. Podle čl. 18 bod 2 tohoto nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy (§ 80 odst. 2 o. z.). V dané věci se jedná o spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru účelově vázaném na nákup osobního automobilu, tj. movité věci. Žalovaný má v České republice od 21. 7. 2021 registrováno místo pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí /viz potvrzení o provedené lustraci v ISZR na č. l. 40 spisu/. Přestože se soudu zásilky zasílané na tuto adresu vrátily s poznámkou, že se žalovaný odstěhoval, má soud za to, že je nutné postupovat podle § 80 odst. 2 o. z. a považovat za jeho bydliště místo, kde měl bydliště naposledy, tedy bydliště na adrese zapsané v základním registru, když místo jeho současného bydliště by bylo možné zjistit jen s neúměrnými obtížemi vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem státu Evropské unie, a proto nepotřebuje k pobytu na území ČR žádné povolení. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:
Žalovaný uzavřel dne 15. 6. 2019 se zprostředkovatelem žalobkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ zprostředkovatel žalobkyně“), smlouvu o úvěru [číslo] včetně úvěrových podmínek, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 190 000 Kč na koupi motorového vozidla zn. Hyundai i30 Wagon (GD) Diesel, číslo TP: [anonymizováno], číslo karoserie: [anonymizováno], a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 15,31 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 3 699 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 16,47 %. Žalobkyně se zavázala poskytnout peněžní prostředky účelově na financování nákupu vozidla na bankovní účet dodavatele vozidla [právnická osoba], [IČO] č. [bankovní účet]. V souvislosti s pandemií COVID-19 byl sjednán režim splácení v rámci ochranné doby /viz úvěrová smlouva na č. l. 10 - 12 spisu, protokol o stavu/předání vozidla na č. l. 13 - 14 spisu, potvrzení o poskytnutí úvěru na č. l. 15 spisu, oznámení na č.l. 16 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 19 - 20 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 8 - 9 spisu, úvěrové podmínky v systému [příjmení], smlouva o obchodním zastoupení v systému [příjmení], přehled splátek na č. l. 30 - 31 spisu/. Žalovaný ohledně svých příjmů a výdajů v úvěrové smlouvě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán jako kvalifikovaný dělník u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč. Měsíční příjem domácnosti činí 31 000 Kč a žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 0 Kč a ostatní měsíční výdaje ve výši 500 Kč /viz úvěrová smlouva na č. l. 10 - 12 spisu/. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků dále ze svého interního systému zjistila, že žalovaný nemá záznam v registrech a databázích Black list, EKIS, EVOLAN, ISIR, neplatné OP, NIP, SOLUS, CEE, CRIBIS a RES, žalovaný také nebyl veden v databázi hledaných osob /viz ověřovací protokol na č. l. 48 - 49 spisu (shodně na č.l. 50 rub spisu), detail k posouzení na č. l. 49 rub - 50 spisu (shodně na č. l. 51 spisu), databáze hledaných osob na č. l. 63 rub - 64 spisu/. V době žádosti o spotřebitelský úvěr byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou od 28. 5. 2018 u společnosti [právnická osoba], [IČO], v lednu 2019 měl čistý příjem ve výši 23 366 Kč, v únoru 2019 ve výši 26 696 Kč, v březnu 2019 ve výši 25 781,43 Kč, v dubnu 2019 ve výši 23 754,38 Kč a v květn
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.