7 C 302/2022-59 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 704 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla částku 12 400 Kč. Tuto částku spolu s poplatkem ve výši 7 440 Kč měl žalovaný vrátit do [datum], což však neučinil, dosud uhradil pouze částku 992 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení zbylé jistiny a poplatku v celkové výši 22 340 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 12 400 Kč za období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 864 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a kontrolou relevantních databází. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno na den [datum] jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně svou nepřítomnost předem omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které měla žalobkyně žalovanému do dvou dnů poskytnout částku 12 400 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 440 Kč ve třech splátkách po 6 613 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze [datum], č. l. 11 spisu). Žalobkyně částku 12 400 Kč zaslala na účet žalovaného dne [datum] (zjištěno z potvrzení o platbě č. l. 8). Před připsáním této částky na účet žalovaného byl zůstatek na tomto účtu záporný ve výši - 19 987,55 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného č. l. 26). Žalovaný byl o úhradu splátek opakovaně urgován (zjištěno z upomínky z [datum], č. l. 13, z upomínky z [datum], č. l. 13 p. v.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani tak splátky nehradil, vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky dne [datum] (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru z [datum], č. l. 14). I poté byl žalovaný o úhradu dluhu upomínán (zjištěno z opakované výzvy k úhradě z [datum], č. l. 14 p. v., opakované výzvy k úhradě z [datum], č. l. 15), naposledy dopisem ze dne [datum] (zjištěno z výzvy z [datum], č. l. 10), který byl zaslán žalovanému téhož dne (zjištěno z podacího lístku č. l. 9 spisu). 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva. Soudy České republiky jsou mezinárodně příslušné podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Rozhodným právem je podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je právo České republiky. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jak dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), tak dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dále jen („ ZoSÚ“). 8. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle věty třetí téhož ustanovení spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kterou je třeba posoudit též podle příslušných ustanovení ZoSÚ. Žalobkyně tak byla povinna žalovanému uhradit částku 12 400 Kč, což učinila. 15. Soud se vzhledem k uvedené právní kvalifikaci však především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne [datum] nebylo možno tuto postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci tvrzení i důkazů, vyjma stručného a velmi obecného tvrzení uvedeného v žalobě z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakkoli, natož důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného náhledem do„ relevantních databází“ a z dokladů předložených žalovaným, soud podotýká, že tyto databáze a doklady nebyly nijak konkretizovány. Soud proto nemůže dospět k závěru, že by žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala dostatečně, s odbornou péčí. Pro úplnost soud dodává, že povinností žalobkyně, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, bylo zkoumat osobní a majetkové poměry žalovaného, a to konkrétně, nikoliv pouze na základě statistických údajů či pouze na základě tvrzení žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti žalobkyně jsou velmi omezené, nicméně žalobkyně měla trvat minimálně na předložení potvrzení o příjmu a předložení výpisu z účtu žalovaného. Pokud by trvala minimálně na druhém z uvedených dokumentů, bylo by jí zřejmé, že zůstatek na tomto účtu byl záporný a ani po poskytnutí úvěru v dané výši by se do kladných hodnot nedostal. To samo již svědčí o tom, že finanční situace žalovaného byla špatná a před poskytnutím spotřebitelského úvěru, pokud by k němu žalobkyně vůbec přistoupila, se měla schopností žalovaného úvěr splácet zabývat o to podrobněji. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála (resp. to soud nemá za prokázané) a smlouva je proto podle § 87 ZoSÚ neplatná. 16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i tako