5 C 270/2025-44 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se dne 25. 3. 2025 obrátila s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále také jen „žaloba“) na místně nepříslušný Okresní soud Praha - východ, v němž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 160 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2025 odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , zavřela s žalovaným dne 9. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit společně s úroky a poplatky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , na níž se žalovaný zaregistroval uvedením osobních údajů, včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, došlo tak k vytvoření profilu klienta. Smlouva byla podepsána prostřednictvím bankovní identity žalovaného, tzv. Bank ID personal code. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a prostřednictvím služby , Anonymizováno, , kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela také z prohlášení žalovaného, který uváděl, že má příjmy ve výši 31 666 Kč a nezbytné výdaje ve výši 5 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 4. 2024 převedla částku ve výši 12 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný tedy úvěr čerpal, avšak nesplácel, proto se dostal dne 9. 6. 2024 do prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě jistiny ve výši 12 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, smluvní úrok ve výši 360 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od 9. 6. 2024 do 25. 3. 2025 celkově v částce 3 480 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 8. 4. 2024 částku ve výši 12 000 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému CEPR, potvrzení o platbě na č. l. 16 spisu, zpráva , Anonymizováno, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 31. 1. 2025 odeslaným společně s výzvou k úhradě dlužné částky dne 13. 2. 2025. Žalovaný měl dluh splatit do 7 dnů od obdržení výše specifikované výzvy. /viz smlouva o postoupení pohledávky (, právnická osoba, . x , právnická osoba, ) na č. l. 18 spisu, smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, x , právnická osoba, .) v systému CEPR, předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly) včetně listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 9. 5. 2024, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 12 000 Kč a žalovaný měl jistinu společně se specifikovaným příslušenstvím v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a poplatku za vedení účtu uhradit do 8. 6. 2024. V podpisové části smlouvy o úvěru je uvedeno jméno a příjmení žalovaného se slovy „podpis proveden SMS kódem“. Smlouva o úvěru a její přílohy v elektronické podobě neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) /viz všeobecné obchodní podmínky na č. l. 8 – 10 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 11 – 13 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14 – 15 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle a údajem o zaměstnání žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smluvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem /viz editace profilu klienta na č. l. 17 spisu/. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č. l. 14 - 15) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti uvedla pouze to, že její právní předchůdkyně vyšla z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 31 666 Kč, který ověřila náhledem na bankovní účet žalovaného, a z nezbytných výdajů uvedených žalovaným v profilu klienta ve výši 5 750 Kč. Již ze samotných tvrzení žalobkyně je zřejmé, že její právní předchůdkyně přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši měsíčního příjmu žalovaného ze zaměstnání, který skutečně dosahoval měsíčně částky přes 33 000 Kč (v lednu 2024 činil 41 390,20 Kč, v únoru 2024 činil 34 168,70 Kč a v březnu 2024 činil 33 287,42 Kč), měsíční výdaje žalovaného však ve všech sledovaných měsících tyto příjmy převýšily, když v lednu 2024 činily 51 027 Kč, v únoru 2024 činily 51 529,13 Kč a v březnu 2024 činily 55 144,56 Kč). Rozdíly mezi měsíčními příjmy a výdaji pak žalovaný zjevně vyrovnával zápůjčkami a úvěry u dalších poskytovatelů, když v lednu 2024 si vzal úvěr u , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč, v únoru 2024 zápůjčku u , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč a v březnu 2024 další zápůjčku u , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč a ve u společnosti , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému CEPR/. Kdyby tedy právní předchůdkyně žalobkyně provedla skutečné ověření výše měsíčních výdajů žalovaného v porovnání s jeho ověřenými příjmy, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný má volné prostředky pro splácení dalšího úvěru. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.7. Soud zamítl pro nadbytečnost provedení důkazu dotazem na Národní bod pro identifikaci a dotazem u