5 C 288/2025-33 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 764 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 30 764 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel dne 21. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, a zavázal se jej splatit společně se smluvním úrokem ve výši 5 764 Kč nejpozději do 24. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právních předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , žalovaný vyplnil formulář s uvedením osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný potvrdil, že souhlasí s obsahem smlouvy a smluvními podmínkami. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného platbu pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Žalovaný po přijetí platby vyplnil zbývající údaje, číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které byl veden jeho účet a trvalé bydliště. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 21. 9. 2024 platbu. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Přes opakované výzvy k uhrazení dluhu, žalovaný doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 103 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním věci ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 21. 9. 2024 částku ve výši 24 900 Kč a dne 23. 9. 2024 částku ve výši 100 Kč /viz výpis z běžného účtu žalobkyně na č. l. 9 - 10 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 16. 4. 2025, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů /viz upomínka na č. l. 11 spisu, předžalobní výzva na č. l. 12 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 18 spisu, předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 20 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 17 spisu/.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 21. 9. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru a dne 23. 9. 2024 dodatek k této smlouvě. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, a dodatek č. 1 k takové smlouvě, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tyto smlouvy v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronické smlouvy obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 10 - 13 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 7 – 9 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejímu dodatku mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva s dodatkem (ve znění listin na č. l. 6 - 8 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před uzavřením samotné smlouvy. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani tvrdila, natož aby doložila příslušné důkazy.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému jednání nepřihlíží.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalob