5 C 313/2025-43 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 9. 2025, doplněnou podáním doručeným dne 25. 11. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 143 782,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 19. 6. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 883 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 24,02 %. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, který měl příjmy ve výši 26 378 Kč měsíčně ze starobního a vdoveckého důchodu. Dále prověřila žalovaného v databázi NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalovaný uhradil celkem 20 066 Kč. Nicméně nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni 12. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. Žalovanou částku ve výši 143 782,46 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 141 116,46 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 166 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (třikrát 500 Kč podle splátkového kalendáři) a kapitalizovaný úrok ve výši 47 808,53 Kč (nesplacené kapitalizované úroky ve výši 24,02 % ročně podle splátkového kalendáře), úrok ve výši 15 % ročně z částky 141 116,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32 944,90 Kč od 27. 2. 2024 do 15. 9. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 143 782,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva nejméně 7 dní před podáním žaloby, žalovaný však doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19. 6. 2023 smlouvu nazvanou „o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému mimo jiné poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit částku ve výši 234 384 Kč. Roční úroková sazba činila 24,02 % a RPSN 27,4 % /viz smlouva o hotovostním úvěru a o revolvingovém úvěru na č. l. 10-12 spisu, úplný výpis OR v systému CEPR, úvěrové podmínky v systému CEPR/. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč poštovní poukázkou, kterou mu doručila do vlastních rukou, když identifikace žalovaného proběhla ověřením občanského a řidičského průkazu žalovaného; žalovaný celkem uhradil 20 066 Kč /viz potvrzení o čerpání na č. l. 33 spisu, kopie ŘP žalovaného na č. l. 31 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 32 spisu, souhlas s pořízením kopie dokladu na č. l. 34 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru zjistila od žalovaného jeho průměrný měsíční příjem ve výši 26 378 Kč z vdoveckého a starobního důchodu, který také ověřila z příslušného oznámení , právnická osoba, , a dále ostatní příjem ve výši 10 000 Kč z dohody o pracovní činnosti, jeho výdaje měly činit 7 500 Kč měsíčně; výši ostatního příjmu ani měsíčních výdajů žalobkyně nijak neověřila. Žalovaný v době žádosti o spotřebitelský úvěr nepslácel žádné dříve sjednané úvěry či zápůjčky /viz ověření bonity na č. l. 13 - 14 spisu, karta klienta na č. l. 35 spisu, oznámení ČSSZ na č. l. 36 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 16 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 12. 2. 2024 k úhradě dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, která byla odeslána dne 13. 2. 2024 /výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 17 spisu s podacím archem na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně žalovaného znovu vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 2. 2024, odeslaným dne 1. 3. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím archem na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem a na tuto smlouvu je třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházela z příjmu žalovaného ve výši 31 378 Kč měsíčně (viz ověření bonity na č. l. 13 – 14 spisu). Soudu není zřejmě, jak k této částce žalobkyně dospěla, když žalovaný sám ve smlouvě o úvěru uvedl svůj měsíční příjem ve výši 36 378 Kč měsíčně čistého (26 378 Kč ze starobního a vdovského důchodu a 10 000 Kč vedlejší příjem), přičemž žalobkyně ověřila pouze příjem ve výši 26 378 Kč měsíčně ze zprávy , právnická osoba, . Pokud se týká měsíčních výdajů žalovaného, ty žalobkyně neověřila vůbec, když se spokojila s částkou 7 500 Kč uvedenou žalovaným ve smlouvě o úvěru, přestože je tato částka, pokud by měla pokrývat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí nepřiměřeně nízká. Takový postup nelze považovat za odpovídající § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nemůže vycházet pouze z údajů sdělených žalovaným, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o výdajových poměrech, neboť odborná péče uložená žalobkyni podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně t