5 C 351/2025-55 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2025, doplněnou podáním ze dne 25. 11. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 14 076 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 30. 1. 2025 prostřednictvím internetových stránek , webová stránka, nebo v mobilní aplikaci s žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvou opatřenou elektronickým časovým razítkem. Po vyplnění osobních údajů žalovanou, jí byl zaslán SMS kód a smlouva byla odeslána na emailovou adresu žalované , e-mail, . Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu a odesláním 1 Kč. Žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala do 30 dnů od poskytnutí úvěru uhradit celou dlužnou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalobkyně dle smlouvy účtovala žalované 49 Kč za SMS servis za zasílání důležitých informací. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně hodnotila schopnost žalované splácet prostřednictvím informací získaných z registrů NRKI, SOLUS, BRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a následně byl proveden tzv. scoring žalované (výpočet MLS), v němž byly zohledněny i další podstatné ukazatele, jako je věk a rodinný stav. Žalovaná celkem uhradila 5 406 Kč, následně se dostala do prodlení a byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě, čímž vznikl žalobkyni nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za každou výzvu (tedy za tři výzvy celkem 900 Kč). Žalobkyni také vznikl podle smlouvy nárok na smluvní pokuty, a to k 21. 6. 2025 ve výši 360 Kč a 24. 7. 2025 ve výši 360 Kč. Celková dlužná částka ve výši 14 076 Kč s příslušenstvím se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 11 814 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79,82 Kč od 23. 8. 2025 do 9. 9. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 14 076 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované nejméně 7 dnů před podáním žaloby, doposud z dlužné částky ničeho neuhradila.2. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla řádně předvolání se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 30. 1. 2025 úvěrovou smlouvu (ID žádosti o úvěr č. , hodnota, ), jejíž součástí byl sazebník poplatků žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, která nezahrnovala úhradu za doplňkové služby. Ve smlouvě byla sjednána doplňková služba SMS servis, za níž byl účtován poplatek ve výši 49 Kč měsíčně. Žalobkyně měla k dispozici fotokopii průkazu totožnosti žalované /viz sazebník poplatků na č. l. 10 - 12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13 - 14 spisu, úvěrová smlouva na č. l. 15 - 17 spisu, informační memorandum o zpracování osobních údajů na č. l. 18 - 20 spisu, úplný výpis OR v systému CEPR, kopie OP žalované na č. l. 23 - 24 spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně poskytla dne 30. 1. 2025 na účet žalované č. , č. účtu, částku 15 000 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 26 - 27 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 40 - 41 spisu/. Žalovaná uhradila celkem 5 406 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru zjistila od žalované její průměrný měsíční příjem ve výši 26 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, její výdaje nebyly zjišťovány; výši měsíčního příjmu žalobkyně nijak neověřila. Žalovaná v době žádosti o spotřebitelský úvěr nesplácela žádné dříve sjednané úvěry či zápůjčky. Žalobkyně provedla kontrolu údajů žalované prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a ověřila platnost občanského průkazu žalované /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 21 - 22 spisu, karta klienta na č. l. 25 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 48 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 8. 8. 2025, odeslaným dne 11. 8. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 29 s podacím archem na č. l. 30 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.4. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na poskytovatele služeb elektronických komunikací. Tento důkaz byl navržen k prokázání uzavření smlouvy předloženého znění žalovanou. Vzhledem k tomu, že k prokázání tohoto tvrzení byly provedeny i další důkazy, bylo provedení dalšího důkazu v tomto směru nadbytečné.5. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, svá tvrzení však ničím doložila. Žalobkyně pouze uvedla, že od žalované zjistila její průměrný měsíční příjem ve výši 26 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by tento údaj jakkoli ověřila. Ohledně měsíčních výdajů žalované žalobkyně na svou povinnost tyto informace zjistit a následně odpovídajícím způsobem ověřit zcela rezignovala, když si sama výši výdajů žalované stanovila na částku 4 470 Kč, což odpovídá výši životního minima stanoveného pro daný rok. Na tomto místě je třeba připomenout, že životní minimum je pouze jakousi referenční hodnotou, není částkou, za kterou by reálně běžná osoba v České republice byla schopna žít, a to zvláště za situace, kdy tato částka má zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí (tj. na jídlo, léky, dopravu, ošacení apod.). Takový postup nelze považovat za odpovídající § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nemůže vycházet pouze z údajů sdělených žalovanou tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o výdajových poměrech, neboť odborná péče uložená žalobkyni podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně dostavila, přestože byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žádná další tvrzení neuvedla a neoznačila ani další důkazy. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravideln