19 C 339/2025-64 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 111 684,84 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 250 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 6,98 % ročně a pojistným v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 949 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 250 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 138 804,16 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 111 684,84 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 111 195,84 Kč, pojistné ve výši 489 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 318,70 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 899,05 Kč, vše kapitalizováno ke dni , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 6,99 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 949 Kč. RPSN činila 7,28 %. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce 489 Kč /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13–17, 21, 47–52 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 250 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz přehled úhrad na č. l. 38–40 a 56–57 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil plnění v celkové výši 202 504, 87 Kč, kdy plnění ve výši 130 232 Kč bylo uhrazeno k rukám právní předchůdkyně žalobkyně, plnění ve výši 72 272,87 Kč bylo uhrazeno k rukám žalobkyně /viz vyjádření žalobce na č. l. 42-46 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, která o postoupení žalovaného vyrozuměla přípisem ze dne , datum, /viz vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 18/. Mezi žalovaným a žalobkyní byly od postoupení smlouvy uzavřeny dva dodatky ke smlouvě o úvěru /viz dodatky ke smlouvě o úvěru na č. l. 30, 31 spisu/. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz poslední výzvu k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení na č. l. 28 spisu/. Před podání žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k dobrovolnému splnění dluhu, a to ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 32 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. V první řadě se soud zaměřil na to, zda poskytnutý úvěr sloužil skutečně k refinancování stávajících závazků dlužníka, jak žalobkyně tvrdí v žalobním tvrzení, nebo zda šlo o úvěr nový. Ze samotné žaloby a listin soudu předložených nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by šlo o refinancování, kdy žalobkyně ani netvrdí jaká část poskytnutého úvěru měla sloužit pro refinancování a jaká představovala nový závazek. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, se podává, že šlo o zcela nový úvěr. Soud má za to, že v tomto případě pak bylo zcela jistě na místě zkoumat úvěruschopnost žalovaného velmi podrobně. Právní předchůdkyně žalobkyně zde vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, ze který vyplývá, že by žalovaný sice měl být majitelem vlastní nemovitosti, byl zaměstnán jako obsluha strojů a zařízení ve společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., s měsíčním příjmem ve výši 31 000 Kč a jednou vyživovací povinností, s celkovými náklady domácnosti ve výši 4 000 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalovaného kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 31 000 Kč čistého měsíčně, žádným způsobem neověřovala ani výdaje žalovaného. Vyšla pouze z tvrzení žalovaného ohledně jeho nákladů domácnosti ve výši 4 000 Kč, kdy k této částce přičetla částku ve výši 4 041 Kč, představující existenční výdaje žalovaného, které stanovila na základě svých vnitřních mechanismů a dále z pravidelných splátek, které měly přestavovat částku ve výši 13 438 Kč. Sama právní předchůdkyně žalobkyně dále měla zjistit, že před poskytnutím úvěru již byl žalovaný zatížen úvěrem se splátkami 8 000 Kč, interním úvěrem s celkovými měsíčními splátkami 6 000 a interním úvěrem ve výši 69 027 Kč. Již z těchto informací muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaný, který v té době byl povinný k výživě třetí osoby, není schopen případně poskytnutý úvěr řádně plnit. Tvrzení žalobkyně o řádném zkoumání úvěruschopnosti na základě vyhodnocení shora uvedených kritérií nemá faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným věřitelům (vyjma žalobkyně) ve výši minimálně 8 000 Kč měsíčně, tedy v poměrně vysoké výši. Dále žalobkyně pro svůj výpočet nikterak nezohlednila výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 55 spisu/. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Uvedené pak nebylo zhojeno ani po výzvě dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vr