22 C 336/2020-19 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem dne [datum] Částky 10 000 Kč se žalobkyně domáhala z titulu poskytnuté a dosud nevrácené půjčky, částky 4 150 Kč jako dosud nezaplaceného poplatku za poskytnutí této půjčky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] žalované na účet č. [bankovní účet], jehož číslo žalovaná mj. spolu se svým rodným číslem, telefonním [číslo] adresou [adresa], zaslal dne [datum] částku 10 000 Kč (viz příkaz k úhradě, výpis z účtu [právnická osoba], nepodepsaný internetový výtisk„ Smlouvy o úvěru na splátky [číslo]“). Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] v době poskytnutí částky 10 000 Kč byl veden na žalovanou. Žalovaná dosud z poskytnuté částky uhradila 100 Kč. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni (viz předmětná smlouva o postoupení pohledávek včetně příslušné přílohy). 6. Žalobkyně neprokázala, že by při uzavření předmětné smlouvy o úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. 7. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela předmětnou částku, avšak nebylo prokázáno, že by původní věřitel posuzoval schopnost žalované předmětnou částku splácet. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. 9. V první řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvou posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle §1810 a násl. o. z. 10. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 11. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 13. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 14. Podle §2390 z. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 16. Podle §1 věta druhá z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření předmětných smluv o zápůjčce se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 17. Podle §9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Žalobkyně v předmětné věci neprokázala, že její právní předchůdce při poskytnutí spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a proto soud smlouvu o zápůjčce posoudil v souladu s §9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. jako neplatnou. 19. Podle §2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle §2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle §2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Žalovaná obdržela na základě předmětné smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč, dosud z této smlouvy nesplatila žalovanou částku, resp. splatila pouze 100 Kč. V souladu s výše uvedenými právními závěry soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl, a to v souladu s §2991 a násl. o. z., tj. z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 23. O postoupení žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s §1879 a násl. z. č. 89/2012Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle §1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 24. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Původně byla žalovaná částka 14 150 Kč Žalobkyně měla úspěch pouze v částce 9 900 Kč, tj. v 70 % žalovaného předmětu řízení. Po odečtení jejího neúspěchu (30 %) od úspěchu má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % vynaložených nákladů. 26. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 900 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle §14b odst. 1 b. 2, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 252 Kč, 40 % z této částky představuje částku 900,80 Kč, která byla žalobkyni na nákladech řízení přiznána.